Prochází evropský trh se zemním plynem zásadními změnami? Západoevropští dodavatelé energií v čele s německým koncernem E.ON Ruhrgas si myslí že ano. Představitelé ruského monopolního vývozce plynu Gazpromu se chytají všech stébel, aby toto tvrzení vyvrátili. Nejde totiž o filozofickou otázku pro nedělní čajové dýchánky, ale o miliardy dolarů zisku, nebo ztrát - podle toho, kdo ve sporu zvítězí.
Již letos v únoru přišla jak blesk z čistého nebe zpráva, že pět největších evropských zákazníků Gazpromu se domohlo změn v bilaterálních dlouhodobých kontraktech na dodávky plynu. V případě E.ON získali Němci právo odebírat do roku 2012 až 16 % ruských importů (zhruba 14 mld. m3) za spotové ceny, které jsou mnohem nižší než Gazpromem složitě vypočítávaná sazba vázaná se zpožděním na cenu ropy. Pro srovnání: za první pololetí dodal ruský monopolista surovinu v průměru za 300 USD za tisíc kubických metrů. Ceny v britském National Balancing Point, jež lze s trochou nadsázky považovat za ekvivalent spotového trhu, ve stejném období činily v průměru 207 USD/1000 m3, a v průběhu jara dokonce klesly ke 150 USD/1000 m3.
Plynu je navíc na trhu dostatek. Katar dramaticky zvyšuje kapacity pro převoz zkapalněných dodávek, LNG terminálů v Evropě přibývá, a tak není divu, že byl Gazprom nucen k ústupkům. Ani ty ale nezabránily, aby ruský koncern v Německu, svém hlavním odbytišti, ztrácel tržní podíl kvůli zvýšeným dodávkám levnější suroviny z Norska a v menší míře také z Nizozemí. Norové prokázali mnohem větší pružnost a nabídli odběratelům výhodnější smluvní podmínky. Tamní těžařská firma Statoil letos na jaře souhlasila, že až 30 % dodávek bude realizováno za spotové ceny, což je dvojnásobek „slevy“ poskytnuté Gazpromem.
Vlna špatných zpráv pro správní radu Gazpromu ale podle všeho letos nebere konce. Ještě nezaschl inkoust na podpisech únorové revize a v srpnu se ze sbratřeného německého E.ONu, který vlastní přes 3 % akcií Gazpromu, ozvali znovu, tentokrát s požadavkem na poskytnutí 40 % dodávek za spotové ceny. Němci navíc nechtějí odebírat již nasmlouvané, ale kvůli krizi nakonec nevyžádané objemy plynu. Jde o úhelný kámen tzv. take-or-pay kontraktů, jež Gazprom se svými evropskými partnery uzavírá. Plyn, který se již zákazník zavázal nakoupit, musí do určitého data odebrat, nebo nevyužitou surovinu zaplatit.
Jak zpravidla dobře informovanému deníku Kommersant sdělil nejmenovaný zdroj z vrchních pater ruského kolosu: „Tvrdí nám, že situace na trhu se radikálně změnila, že všechno, co bylo dřív, odvál čas a že je třeba vypracovat nové postupy.“ Tisková oddělení společností GDF Suez, , a ENI, které měl vysoce postavený manažer na mysli, záležitost komentovat nechtějí. Sdílnější byl nový šéf E[.]ON Ruhrgas Klaus Schäfer, podle něhož je nutné, aby byly smlouvy „životaschopné i v budoucnosti“, a proto očekává z ruské strany „větší pružnost a aktualizaci dlouhodobých kontraktů“.
To se podle všeho týká i take-or-pay podmínek. V krizovém roce 2009 totiž Evropané odebrali výrazně menší množství plynu, než se předtím smluvně zavázali. Na původně dojednané objemy přitom začínají přecházet postupně až teď. Začátkem roku proto Gazprom prohlásil, že jeho zákazníci musí nevyužité dodávky odebrat v letech 2013-15. Podle anonymního zdroje z Gazpromu se už ale západoevropské utility „nemají ani k tomu“.
E[.]ON a ostatní koncerny v podobné situaci spoléhají na to, že spotové ceny plynu budou i nadále klesat a že přebytek plynu na trzích v USA a Kataru vyváží případné růsty poptávaných objemů v případě hospodářského oživení. Kvůli hromadnému tlaku mnoha zákazníků bude pro Gazprom těžké nezareagovat dalšími ústupky. Podle analytické společnosti Business Monitor International (BMI) tento vývoj nutí management Gazpromu zamyslet se nad svým dosavadním obchodním modelem.
„Ještě před několika málo lety se Evropa zdála být v sevření ruského monopolisty, což mělo být ještě posíleno projekty plynovodů South Stream a Nord Stream. Kolaps poptávky po plynu však mnoho klientů Gazpromu dostal do pozice těch, kteří si ceny mohou diktovat, ne je přijímat a Německo kráčí v jejich čele. Na svých hlavních trzích se Gazprom již nemůže pohybovat s takovou jistotou,“ uzavírají analytici BMI.
Zdroj: (Economist, BMI, Kommersant)