Skupina ekonomů z Bank of Italy poukazuje na to, že „vývoz čínského zboží od roku 2020 prudce vzrostl a čínské firmy stále více konkurují těm ve vyspělých výrobních a technologických odvětvích“. Co je podle ekonomů příčinou tohoto vývoje a jaké jsou jeho důsledky pro Evropu?
„Čínský vývoz zboží od roku 2020 prudce vzrostl, zatímco dovoz zůstal víceméně beze změn, což v roce 2025 dostalo přebytek obchodní bilance se zbožím na rekordních 1,2 bilionu dolarů. Tento vývoj znovu oživil obavy z nového čínského šoku. Takový čínský šok 2.0 však není jen opakováním situace z počátku 21. století, která následovala po vstupu Číny do Světové obchodní organizace,“ tvrdí ekonomové. Tento první šok byl totiž podle nich z velké části způsoben integrací Číny jako „nízkonákladového výrobce na práci náročných výrobků“.
Současný šok je jiný, protože čínské firmy stále více konkurují firmám v oblasti „sofistikované výroby, zelených technologií, strojů, elektroniky, dopravních prostředků a dalších odvětví, která tvoří jádro evropské průmyslové základny.“ Co je základem této čínské strategie? „Slabá domácí poptávka snížila schopnost čínských firem prodávat na domácím trhu a tlačí je na trhy zahraniční. Delší období domácí deflace spolu s depreciací nominálního směnného kurzu přitom zlepšilo cenovou konkurenceschopnost Číny. A průmyslová politika a vládní podpora pomohly udržet investice a výrobní kapacitu ve strategických odvětvích.“
Ekonomové pak na základě své analýzy tvrdí, že „mezi lety 2018 a 2022 vysvětlovaly domácí faktory méně než 10 % dynamiky čínského exportu. Od konce roku 2023 to je přibližně 75 %.“ Slabá domácí poptávka je tak dominantním faktorem. Naznačuje na to i fakt, že odvětví, která čelí klesající domácí poptávce, zaznamenala nejsilnější růst exportu směrem na zahraniční trhy. A existuje obava, že americká cla by mohla směrovat čínský export k eurozóně. „Podle naší analýzy se ale nárůst čínského exportu zdá být především výsledkem strukturálních sil doma v Číně, spíše než odklonem obchodu od amerického trhu,“ dodávají ekonomové.
Ekonomové také poukazují na to, že nižší dovozní ceny u zboží z Číny mohou být v Evropě přínosem pro spotřebitele a některé firmy, „ale mohou také snížit domácí aktivitu ve výrobním sektoru v odvětvích přímo vystavených čínské konkurenci.“ A platí, že „pro Evropu není vhodnou reakcí ani široce zaváděný protekcionismus, ani bezpodmínečná otevřenost vůči Číně. Přístup k nákladově efektivním a technologicky vyspělým čínským vstupům může podpořit domácí konkurenceschopnost v navazujících odvětvích, zmírnit cenové tlaky a přispět k dosažení cílů v oblasti dekarbonizace a zejména čistých technologií.“
Zároveň musí být zmíněná otevřenost doprovázena schopností reagovat na narušování hospodářské soutěže dotacemi, netržními praktikami a dotováním nadměrných výrobních kapacit. „První čínský šok se do značné míry týkal integrace tohoto nízkonákladového výrobce do globálních řetězců a obchodu. Současný šok se více týká technologií. Pro eurozónu může být jeho krátkodobým důsledkem nižší inflace u zboží. Dlouhodobou výzvou je ale zajistit, aby tyto zisky nešly na úkor slabší průmyslové základny, nižších investic a snížené technologické konkurenceschopnosti,“ uzavírají ekonomové.