Spojené státy do značné míry stále těží z toho, co kdysi vybudoval (a zpočátku vnutil světu i USA) Paul Volcker. Dolar a americké vládní dluhopisy tak stále představují kotvu světového finančního a ekonomického systému, jejíž důvěryhodnost je zpochybňována méně, než by tomu bylo bez desetiletí zkrocené inflace, dominance a ekonomické nadvlády. Oním zpochybňováním přitom nemyslím různé výkřiky o zkáze v médiích, ale to, co investoři reálně dělají. Jde o sebenaplňující se proroctví – věříme, že tato kotva je stále relevantní, proto relevantní je. A je relevantní i proto, že její prudké upuštění by neprospělo nikomu.
Podobnou zajímavost, jakou je finanční důvěryhodnost USA vs. zbytku světa, můžeme pozorovat na trhu s dluhopisy: důvěryhodnost vládních vs. korporátních dluhopisů. Pokud se podíváme na následující graf, vidíme vývoj spreadů mezi vládními dluhopisy a dluhopisy korporátními s ratingem A:
Zdroj:Natixis
Růst této přirážky za riziko placené korporacemi byl na vrcholu krize nevídaný. Následující pokles je znatelný, ale spready stále několikanásobně převyšují úroveň, na které se stabilně pohybovaly roky před krizí. Rizikovost firem se tak investorům v porovnání s rizikovostí vlád (ve smyslu jejich schopnosti splácet své závazky) zdá být mnohem vyšší, než před krizí. Ale uvažme následující:
--Asi nikdo nebude pochybovat o tom, že vnímaná rizikovost vlád po krizi prudce vzrostla. Klesají jejich příjmy, rostou výdaje; tam, kde jsou přijímány programy úspor, to má zase negativní dopad na růst HDP, což se opět přímo promítá do zhoršené schopnosti splácet dluhy.
--Korporátní svět západu je ale (zejména díky geografické diverzifikaci a snižování nákladů) i přes absenci rychlého růstu HDP vykreslován mnohem růžovějšími barvami. Počet defaultů prudce klesá, čtvrtletní výsledky zatím lámaly rekordy.
--Čekat, že by se relativní situace těchto dvou sektorů změnila, asi nelze. Korporace sice asi v příštím roce již nebudou lámat rekordy v ziskovosti, ale vlnu defaultů mají za sebou a problémy s růstem ekonomiky se do jejich cash flow budou promítat stejně jako do cash flow vlád.
Stejně jako v případě dolaru a US vládních dluhopisů i v případě spreadů korporátních dluhopisů tedy možná vidíme dominovat sílu setrvačnosti. Ta je daná „tvrdými“ faktory, jimiž jsou například investičně regulační pravidla některých institucí, a hlavně faktory „měkkými“ – tedy minulostí formovanými „pravidly“ našich vzorců uvažování. Tyto naše myšlenkové kotvy ale reznou rychle.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.