Po dvou letech vyjednávání byl v pátek 29. října ve Varšavě uzavřen kontrakt mezi Polskem a Ruskem o navýšení dodávek zemního plynu z Ruska až o 38 %. Mezivládní protokoly podepsali místopředseda ruské vlády Igor Sečin a za polskou stranu místopředseda polského kabinetu Waldemar Pawlak. Paralelní smlouvy detailně rozvádějící obchodní podmínky poté svým podpisem stvrdili zástupci ruského Gazpromu a polského monopolního distributora plynu, společnosti .
Podle smlouvy, která měla být podepsána již na jaře, ale kvůli zásahu EU k tomu nedošlo (viz článek ZDE), by měly roční dodávky zemního plynu do Polska stoupnout ze 7,4 mld. m3 postupně na 9,7 mld. m3, 10,5 mld. m3 a v roce 2012 až na 11 mld. m3. Navýšení pokryje výpadek způsobený vyřazením společnosti RosUkrEnergo, která do Polska dodávala středoasijský plyn přes Ukrajinu.
Na základě návrhu ruského ministerstva pro energetiku byl konec platnosti pro dodávky zvýšeného množství plynu ponechán na rok 2022 (místo původně navrhovaného roku 2037) a v případě přepravy suroviny přes polské území do Německa byly poplatky a podmínky využívání plynovodu smluvně sjednány na období do roku 2019 (místo původně plánovaného roku 2045). Z dlouhodobého pohledu kratší termíny smlouvy značně usnadní polské snahy o diverzifikaci zdrojů zemního plynu, a tedy i vylepší strategickou pozici . Polsko nebude vázáno podmínkami take-or-pay kontraktu (i za neodebraný, ale nasmlouvaný plyn se musí zaplatit) po roce 2022 a do té doby by už měl být v provozu terminál na zkapalněný plyn o kapacitě 5 mld. m3 u baltského pobřeží, který pokryje třetinu spotřeby země, a tím by měl být efektivně zlomen monopol Gazpromu v Polsku. Ruský monopolista totiž dnes zajištuje 70 % polské spotřeby.
Provozovatel polské plynárenské infrastruktury, podnik Gaz-System, také uzavřel dohodu o převzetí manažerské kontroly nad plynovodem Jamal, který plyn přivádí z Ruska. Dohoda sjednaná mezi společnostmi Gaz-System a EuRoPol Gaz, které plynovod Jamal patří a která ho dosud spravovala, je důležitým krokem na cestě k uzavření polsko-ruského kontraktu, uvedla předtím polská vláda.
Tímto by podle obou stran měly být obavy Bruselu o liberalizovaný trh s energiemi v EU rozptýleny. Zdání však klame. Zveřejněné kusé části smlouvy totiž nadále obsahují mnoho nejasných ustanovení a pro Gazprom ponechávají hned několik „zadních vrátek“ pro posílení svého ruského na polském trhu. Je tedy velice nepravděpodobné, že Evropská komise nyní kontrakt bez výhrad přijme.
Zaprvé, problém představují dosti nejasné vztahy mezi EuRoPol Gaz a Gaz-System. Podle nové smlouvy bude EuRoPol Gaz (vlastník Jamalu) informovat Gaz-System (provozovatele polské soustavy plynovodů a nyní údajného operátora Jamalu) o volné kapacitě v plynovodu, kterou pak bude moci operátor nabízet v aukcích distribučním společnostem. Tím by měly být naplněny unijní podmínky rovného přístupu všech odběratelů k plynovodu. Zatím se však zdá, že zájemci o přepravu suroviny budou k tranzitu připuštěni až poté, co si své objemy zajistí Gazprom. Tuto domněnku potvrdil šéf EuRoPol Gaz Miroslaw Dobrut, podle něhož by Gaz-System reguloval pouze zbytkovou kapacitu Jamalu, kterou nebude Gazprom potřebovat. Když se Dobruta optali na konkrétní objem nadbytečné kapacity, odpověděl dost úsměvně, že žádná k dispozici není. O rovném přístupu tedy nemůže být řeč.
Zadruhé, co se kratších termínů platnosti týče (do roku 2019 v případě transportu a 2022 u dodávek), sám Pawlak při podpisu prohlásil, že polská strana ve smlouvě „signalizovala možnost prodloužit její platnost do roku 2045“. Co znamená slovo „signalizovat“ v právní řeči kontraktu, a tedy jak lehce se lze prodloužení domoci, zůstává nejasné.
Část dohody se bude jistě věnovat tarifním poplatkům za přepravu plynu přes polské území. O ty se EuRoPol Gaz s Gazpromem soudí již léta a dosud není jasné, jaký vzorec bude pro poplatky do roku 2019 použit. Poplatky za tranzit přitom od 1.1.2011 nebude stanovovat Gas-System, ale polský regulátor energetického trhu URE. Jejich konečnou výši (podle objemu přepraveného plynu) bude ii nadále vypočítávat EuRoPol Gaz ovládaný zčásti Gazpromem. Gas-System tak nad ziskovostí Jamalu nebude mít absolutně žádnou kontrolu.
Začtvrté, velký otazník zůstává nad konečnou cenou dodávek, vzorcem pro jejich výpočet a možnými pobídkami ze strany Gazpromu pro větší odběry. Hned po pátečním podpisu přinesl zpravidla dobře informovaný ruský deník Kommersant informaci, s odvoláním na anonymní zdroj z Gazpromu, podle níž Poláci neměli na dodatečné objemy dostat „žádnou slevu“. Sama společnost však ve svém prohlášení uvedla, že pokud by naplno využila výhodnější podmínky nabídnuté Gazpromem při vyšších odběrech (pravděpodobně nad nasmlouvané množství), ušetřila by do roku 2014 až 250 mil. USD. To při ročních odběrech v rozsahu 3 mld. USD, které za ruský plyn platí, jako „žádná sleva“ příliš nevypadá.
Nyní se všechna pozornost upíná na hodnocení Evropské komise, která jako strážkyně unijní legislativy dohlíží na naplňování směrnic a nařízení, v tomto konkrétním případě jde o tzv. třetí energetický balíček schválený v loňském roce. Mluvčí komisaře pro energetiku v pátek vydala vyhýbavé prohlášení, podle něhož se do Bruselu zatím dostal jen hrubý nástin smlouvy, a proto se k ní Komise nemůže vyjádřit. Podle šéfa společnosti Gaz-System Jana Chadame je text smlouvy plně v souladu s polským i unijním právem, a Komise navíc o její předložení formálně nepožádala. „Také jsou v ní obsažena obchodní tajemství, která nebudeme s to zveřejnit,“ uvedl Chadam.
Pomiňme otázku o tom, co je na zemním plynu tak tajného, nebo vůbec celkovou absurditu vyjádření (jak by se komisariát mohl vyjádřit k platnosti smlouvy, pokud by byla tajná). Ona obchodní tajemství se jistě z části týkají vlastnictví a manažerské kontroly Jamalu. Plynovod je momentálně majetkem EuRoPol Gaz, jehož akcionáři jsou se 48% podílem a Gazprom, zbývající 4 % pak patří společnosti Gas Trading. V té pro změnu drží 44 %, Gazprom 16 % a společnost Bartimpex, patřící podnikateli A.Gudzowatému, přes 36 %. Jelikož je podle stanov Gas Trading k přijímání zásadních rozhodnutí třeba 75 % hlasů v akciové společnosti, neobejde se žádné zásadní rozhodnutí ohledně plynovodu bez souhlasu Gudzowatého. Ruská strana již několikrát neznačila snahu vytlačit Gas Trading z akcionářské struktury EuRoPol Gaz a rozdělit si akcie v poměru 50-50, což by při složitých nutných změnách stanov vlastníka plynovodu mohlo vyústit v praktické převzetí kontroly nad EuRoPol Gaz Gazpromem.
Ruský premiér Vladimir Putin se již několikrát nelichotivé vyjádřil o akcionářské struktuře EuRoPol Gaz. Podle původní smlouvy z devadesátých let totiž Gazprom a měly EuRoPol vlastnit půl na půl. Za přítomností Gas Tradingu, a tedy i miliardáře Gudzowatého, mohly podle ruského premiéra stát korupční motivy. Pravděpodobně nebyl daleko od pravdy, jelikož Guzowatý byl do rusko-polského obchodu s plynem začleněn ještě před Putinovým nástupem v roce 1999, a to na výslovnou žádost Gazpromu. Ten tehdy téměř jako své království spravoval Viktor Černomyrdin a po něm Rem Vjachirev. Putinovi dalo nemalou práci, než Vjachireva v polovině roku 2001 odstavil a na post výkonného ředitele dosadil dnešního prezidenta Dmitrije Medveděva. Gudzowatý, který mezitím upadl v nemilost Kremlu, se dosud v EuRoPol Gaz držel zuby nehty a není jasné, jestli se ho nyní smluvním stranám podařilo vystrnadit. Je však jisté, že Rusové udělají vše pro to, aby si nad Jamalem, do jehož výstavby v devadesátých letech sami investovali 15,6 mld. USD, udrželi faktickou kontrolu. „Znárodnit“ plynovod Bruselem si rozhodně nenechají.
(Zdroj: Kommersant, Warsaw Business Journal, Stratfor, Reuters, The Moscow Times, Oxford Analytica)