Myšlenky na energetický šok, který následoval po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, se evropským politikům i spotřebitelům vrací jako boomerang v souvislosti s aktuální napjatou situací na Blízkém východě, jež způsobila blokádu kritického Hormuzského průlivu. Analytici ale starý kontinent uklidňují, neboť situace je podle nich tentokrát, díky odlišnému makroekonomickému prostředí, trochu jiná.
V červnu 2022 překročila ropa cenu 120 dolarů za barel, ještě prudší nárůst ale zažily ceny plynu, a tak účty za energie domácností vzrostly několikanásobně a inflace v eurozóně dosáhla rekordních devíti procent.
Nyní ropa (Brent dnes lehce pod 100 USD/barel) i plyn, respektive LNG (TTF pro Evropu dnes na 52,3 EUR/MWh) na trzích v důsledku války v Íránu opět prudce zdražují, což v Evropě vyvolalo nové obavy z dalšího energetického šoku.
James Smith, ekonom rozvinutých trhů v zaměřený na Spojené království, ale uklidňuje. Zatímco počáteční reakce na ceny energií se "děsivě podobá" začátku invaze na Ukrajinu, tak globální ekonomický obraz vypadá velmi odlišně od šoku z roku 2022.
„Energetická krize v roce 2022 dopadla na globální ekonomiku, která byla připravena na výbuch inflace. Dodavatelské řetězce byly rozbité, trh práce napjatý a fiskální politika přilévala olej do ohně. To všechno, v různé míře, dnes platí méně,“ uvedl Smith ve svém komentáři.
Analytici se shodují, že dopad na evropskou inflační trajektorii závisí na délce trvání konfliktu. Probíhající zastavení katarské výroby LNG, který tvoří téměř pětinu světových dodávek této komodity, a útoky na lodě v kritickém Hormuzském průlivu a jeho okolí by totiž mohly narušit zásoby ropy a plynu v Evropě na delší dobu.
Větší diverzifikace
Katar se stal klíčovým zdrojem dodávek LNG do Evropy, která od invaze na Ukrajinu významně snížila svou závislost na ruském potrubním plynu. To potvrzuje i Michael Lewis, generální ředitel německého dodavatele energií Uniper, jenž uvedl, že společnost si od invaze na Ukrajinu "odvykala" od ruského plynu a diverzifikovala své zdroje na LNG a ropovody z Norska, USA, Kanady, Austrálie a Ázerbájdžánu. „Nechtěli jsme opakovat problémy minulosti, kdy jsme byli závislí na jediném zdroji, totiž na Gazpromu," řekl Lewis v pořadu CNBC.
Připustil však, že Evropa nevyrábí tolik plynu, kolik potřebuje k pokrytí svých energetických potřeb. „Co potřebujeme, je mít více dlouhodobých smluv. Po vyloučení ruského plynu znašeho portfolia musíme nakupovat více plynu na spotovém trhu... Proto portfolio přestavujeme tak, abychom do něj dostali více dlouhodobých plynárenských kontraktů, což nás chrání před některými změnami cen,“ dodal.
Smith uvedl, že scénář, kdy se dodávky energií po čtyřech týdnech normalizují a ceny energií ve druhém čtvrtletí klesnou, by mohl zvýšit inflaci eurozóny ze současné úrovně 1,9 procenta na 2,5 procenta do druhého čtvrtletí. Mezitím by inflace ve Velké Británii a USA mohla dosáhnout tří procent.
To by bylo "dostatečné k odkladu, ale ne k vykolejení" od dalších snižování sazeb Fedem a Bank of England, a "ne dost na to, aby ECB opustila své 'dobré místo'," dodal Smith.
Geoff Yu, hlavní stratég trhu EMEA v BNY, je rovněž toho názoru, že Evropa je tentokrát mnohem méně vystavena náhlému zpřísnění finančních podmínek. „Za prvé, ceny zůstávají na zlomku svých maxim z roku 2022. Za druhé, evropská energetická odolnost je nyní díky diverzifikaci na nabídkové straně mnohem silnější, takže není potřeba přehnané reakce. Za třetí, stav cyklu je jiný, protože po covidu nedošlo k žádnému nárůstu v poptávce,“ sdělil CNBC.