Velké akciové burzy dnes vydělávají většinu peněz z poskytování dat brokerům, kteří na nich rychlostí blesku obchodují. Nejen s akciemi, ale i s futures, opcemi a dalšími deriváty. Do roku 1873 si brokeři pronajímali telegrafní linky, s jejichž pomocí klientům (a pravděpodobně i sami sobě) poskytovali informace rychleji. Podle výzkumu Alexandera J. Fielda došlo mezi lety 1889 a 1892 k tomu, že burza v New Yorku odepřela poskytnutí linek všem, kteří nepodávali obchodní příkazy přes její systém. Western Union tak do roku 1913 platila ročně více než 2 miliony dolarů za přenos dat. Tento systém byl předchůdcem systému dnešního, který umožňuje obchodníkům profitovat z rychlého přístupu k cenám a z rychlého zadávání obchodních příkazů.
Dnes se rozdíl v rychlosti obdržení dat mezi takovým obchodníkem a retailovým investorem počítá na milisekundy. To počítačům pro zvládnutí tzv. vysokofrekvenčních obchodů (HFT) stačí. Růst významu HFT v posledních letech pak znamená, že k uzavření této časové mezery v dohledné době nedojde. Nevíme sice, nakolik nové fúze burz ovlivní tento rozdíl v rychlosti přenosu dat jednotlivým obchodníkům. Prozatím se tak zdá, že boj s roboty zůstane nevyrovnaný.
(Zdroj: ft.com/alphaville)