Na řeckém kalendáři se podle stavu ekonomiky posledních pár let otáčely listy dozadu velkou rychlostí - až do roku 1999, tedy před přejití země z drachmy na euro. Tolik nejmarkantnější výsledek srovnání „zpětného posunu“ vybraných vyspělých ekonomik světa po sérii finančních krizí a ekonomických propadů posledních pěti let. Britský týdeník The Economist, který vytvořil takzvaný Proustův index, pojmenovaný podle autora slavného románu "Hledání ztraceného času", celkové říká, že se jednotlivé země v krizové době vrátily celkově o řadu let zpět a některé nejpostiženější ztratily celé desetiletí.
Jak již bylo uvedeno, z dvanáctky vybraných zemí dopadlo nejhůře podle očekávání Řecko, které je nyní z hlediska sedmi použitých ukazatelů rozvoje ekonomiky a prosperity Proustova indexu zpět v roce 1999. Sedm až deset let ztratily další země postižené dluhovou krizí posledních dvou let jako Portugalsko, Irsko, Španělsko a Itálie. Po Řecku nejvíce ztratil Island, který zchudl kvůli těžké bankovní krizi. Hned za ním jsou se ztrátou deseti let Spojené státy. Francie ztratila pět let a nejlépe dopadá Německo, které je nyní v čase zpět jen o tři roky.
Proustův index - Jaký letopočet se v jednotlivých zemích píše z pohledu ekonomiky?
(Zdroj: The Economist)
Ukazatele Proustova indexu spadají do tří kategorii - první tvoří bohatství domácností s jeho hlavními složkami v podobě cen finančních aktiv a nemovitostí. Další kategorií je roční výkon ekonomiky a velikost soukromé spotřeby, třetí skupinu tvoří reálné mzdy a nezaměstnanost. Pro určení celkového ztraceného času se pak využívá prostý průměr ztraceného času v každé z těchto tří kategorií.
Ztracený čas Spojených států je podle Economistu důsledkem zejména všeobecného propadu cen nemovitostí po prasknutí jejich bubliny v roce 2007. Americký majitel domu či bytu nyní žije z hlediska hodnoty svého bydlení v roce 2001, tedy těsně před tím, než se bublina začala nafukovat. Americké domácnosti ztratily ohromující sumu 9,2 bilionu dolarů, což odpovídá 60 procentům ročního výkonu největší ekonomiky světa.
Jak rychle ekonomiky ztráty nahradí, bude podle odhadu tohoto renomovaného ekonomického týdeníku záležet na tom, kde nejvíc ztratily. Velmi rychlé tak může být oživení akciového trhu, jak o tom svědčí nynější návrat amerických akciových indexů na úrovně poloviny roku 2008, tedy před zářijovým pádem banky Lehman Brothers a následným kolapsem na trzích. Od té doby již index S&P získal zpět asi 90 % ztrát. To však stále znamená pouze návrat na úrovně z konce 90. let (mínus 13 let). Řecké akcie jsou nyní níže, než byly v roce 1992 (mínus 20 let). Akcie jsou přitom důležitou složkou bohatství a penzijního zajištění domácností, připomíná Economist.
Naproti tomu ukazatele produkce umazávají ztrátu vesměs jen velmi postupně a jejich návrat bude komplikovat letošní očekávaný útlum globální ekonomiky. Z hlediska reálného HDP na hlavu je podle statistik Mezinárodního měnového fondu nyní třetina ze 184 členských zení chudší než v roce 2007 a každá z těchto 61 zemí ztratila nejméně pět let. Z Evropské unie ztratilo čas z hlediska HDP na hlavu 22 zemí, píše The Economist.
Pomalu se podle analýzy magazínu budou na předkrizové úrovně navracet i reálné mzdy. V deseti ze 25 bohatých členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou nyní reálné mzdy nižší než v roce 2010 a v průměru ztráta činí čtyři roky. Mzdy zaměstnanců v Řecku a Maďarsku po úpravě o inflaci jsou nyní pod úrovní roku 2004.
(Zdroj: The Economist, ČTK)