Zlato i bitcoin by byly mizernými penězi

Peníze by měly mít následující vlastnost: Během kratších časových období by si měly držet stálou hodnotu. Většina aktiv tuto podmínku nesplňuje a jejich kupní síla je i během krátké doby velmi proměnlivá. Představme si, že bychom za naši práci brali mzdu ve zlatě a během jednoho dne by naše mzda klesla o 10 %. Nebo si představme, že jsme si koupili něco za použití měny bitcoin a následující den bychom zjistili, že její kupní síla vzrostla o 100 %. Byly by to frustrující zážitky.

Je důležité, aby peníze držely svou hodnotu stabilní i během delších časových období? Kdysi jsem se domníval, že ano. Dnes si tím ale tak jistý nejsem. Nelíbí se mi pomyšlení na to, že inflace ničí hodnotu peněz. Nemyslím si ale, že nízká a stabilní inflace je sama o sobě zase takovou výhrou. Peníze nemají být prostředkem, který dlouhodobě uchovává hodnotu. Ve chvíli, kdy dostaneme mzdu, si můžeme koupit zlato, bitcoin nebo jakékoliv jiné aktivum, které nás napadne.

V posledních týdnech byl zajímavý právě vývoj ceny zlata a měny bitcoin. Zlato je kov, bitcoin pouhou abstraktní jednotkou (podobně jako fiat peníze). Přes tyto podstatné rozdíly mají ale dvě věci společné. Jejich nabídka je relativně neměnná (nebo je alespoň za neměnnou považována). Ale poptávka po nich se může výrazně měnit. Tyto dva faktory znamenají, že jejich kupní síla (či cena) může být i v krátkých časových obdobích velmi proměnlivá. Zastánci zlatého standardu rádi poukazují na neměnnou nabídku zlata. Pokud se ale mění poptávka po něm, výsledkem je cenová nestabilita. Prudké změny cen či kupní síly lze eliminovat tím, že existuje elastická nabídka daného aktiva, kterou má pod kontrolou nějaká monetární instituce. Tento princip je důvodem existence centrálních bank, které spravují fiat peníze (přestože existují i jiné způsoby, jak podobného výsledku dosáhnout).

Zastánci zlatého standardu na uvedené argumenty obvykle reagují tak, že tento systém by přinesl dlouhodobou cenovou stabilitu. Zlatý standard ale sám o sobě negarantuje vůbec nic. Je to jen slib vlády, že hodnota papírových peněz bude odpovídat konkrétnímu množství zlata. I ve zlatém standardu je tak možné vytvořit inflaci tím, že se změní tato definice hodnoty peněz. Například v roce 1933 byla změněna hodnota dolaru z jedné dvacetiny unce zlata na jednu pětatřicetinu unce zlata. Tento jednoduchý krok tak devalvoval hodnotu „peněz krytých zlatem“ o téměř 60 %.

Existence zlatých rezerv tedy nebrání vládě v tom, aby porušila své předchozí sliby. Proč se tudíž vůbec se zaváděním takového systému namáhat? Klíčovým problémem každého monetárního systému je důvěra v to, že vládní instituce budou zodpovědně pracovat s nabídkou peněz. Obvyklým řešením je nezávislá centrální banka, která má za cíl dosáhnout nějak definovanou cenovou stabilitu. A například pohled na Fed ukazuje, že od počátku 80. let se mu daří udržet inflaci relativně nízko a na stabilních hodnotách.

Autorem je David Andolfatto z Federal Reserve Bank of St. Louis.

(Zdroj: MacroMania)