Jeden bývalý technik CIA a NSA vynesl na světlo informace o programu na sledování lidí skrze přímý přístup na servery (24,19 USD, 0,67%), Googlu či Applu a spustil skandál. Operace PRISM je propírána především ze strany zasahování do soukromí, hromadění citlivých dat bez soudního rozhodnutí apod. Dotčené firmy se dušují, že se do žádné takové operace nezapojily, že přímý přístup k datům neposkytují, na druhou stranu někteří odborníci upozorňují, že "přímý přístup" se dá vykládat různě a že vláda se k datům může i tak dostat... Vedle mnoha dalších ukazuje tato kauza také na ekonomický či ekonomicko-strategický rozměr kontroly nad daty a jejich využití.
Data lze bez nadsázky označit za jednu z nových obchodovaných komodit. Mnoho firem hromadí informace o všem možném - v tomto případě uživatelích - prostě proto, že je lze výhodně prodat. Význam dat jako komodity přitom roste s tím, jak se databáze čím dál rychleji nafukují, a také s tím, že rostou i možnosti zpracování a dalšího využití dat. Jde v podstatě už o celé nové odvětví.
Jeho vznik a rozvoj je otázkou posledních let a ne náhodou všichni lídři sektoru (a všechny firmy v kauze PRISM) jsou z USA. Ke vzniku nového odvětví jsou obecnou podmínkou malé překážky v podnikání a významnou podporou je velký homogenní trh, který umocní typicky velké výnosy z rozsahu. Po překonání kritické velikosti se komodita data generuje prakticky sama. Uživatelé jsou vtaženi do víru komunikace a sdílení a proti těmto službám poskytují svá osobní data.
Pro ekonomiku je určitě přínosem působení firem v oblasti poskytování technologických služeb spotřebitelům. Tento přínos je o to větší, pokud je spojen s generováním dál využitelných a zpeněžitelných dat. Každý zdroj komodit se ekonomice hodí a u dat to platí taktéž. Stejně tak platí, že i tato komodita má vývozní potenciál.
Že mají data strategický význam, je také celkem jasné. Zpravodajské služby byly k získávání a využívání informací stvořeny a když začal na tomto poli expandovat soukromý sektor, logicky se na příslušné firmy zaměřily. Pro stát je dobré, aby se strategické odvětví chovalo podle jeho pravidel hry a aby k jeho produkci měl zajištěný přístup. Spojené státy tak mají v tomto ohledu velkou výhodu.
Jejich dominanci na tomto poli těžko čelit přímou konkurencí, a to kvůli zmíněným podmínkám a nyní už také náskoku a pozici, kterou tamní firmy mají v globálním měřítku. Odvětvím sice může zatřást přesun uživatelů k jiné firmě či službě třeba i kvůli ztrátě důvěry, ale v takovém případě by s největší pravděpodobností jen jedna americká firma vystřídala druhou. Zisky a výhody si tak USA ještě ponechají, což se ostatním hráčům asi bude čím dál méně líbit.
Třeba Čína, které zřejmě půjde hlavně o strategický rozměr, se v zájmu získávání dat podle všeho vydala cestou útoků a průniků na servery. Navíc omezuje přístup svých občanů k internetu. Jiné země se mohou více zaměřit na ekonomickou stránku věci a snažit se služby spojené s hromaděním dat od jejich obyvatel třeba selektivně zdanit. To by byla typicky evropská reakce.