Evropští a američtí diplomaté a vojáci jsou v šoku. Turecko, členská země Severoatlantické aliance a o dob studené války věrný spojenec USA, si ve výběrovém řízení na dodávku protiraketových systémů za miliardy dolarů zvolilo nabídku z Číny. Přednost čínským technologiím před odzkoušenými a dražšími západními systémy dala Ankara nejen kvůli ceně, ale i kvůli možnosti rozvíjet vlastní vojensko-průmyslový komplex. Číňané totiž krom samotných zbraní nabízí i sdílení klíčového know-how.
Vysoce postavení turečtí představitelé potvrdili, že smlouva na dodání prvních systémů protiraketové obrany do Turecka bude „s velkou pravděpodobností“ podepsána do šesti měsíců a že evropské a americké zbrojovky zakázku v hodnotě kolem 4 mld. USD nezískají. Rozhodla o tom vládní komise, jíž předsedá premiér Redžep Erdogan.
„Máme užší seznam a Čína je na prvním místě. Pozveme Číňany. Nabídka je na stole a my z ní uděláme kontrakt,“ prohlásil včera náměstek tureckého ministra obrany Mayar Bayar. Dodal, že pravděpodobný vítěz, společnost Chinese Precision Import and Export Crop, která se nachází na černém seznamu amerického ministerstva financí kvůli šíření nebezpečných technologií do zemí jako Severní Korea, v tendru nabídla nejnižší cenu 3,44 mld. USD. Tím překonala amerického zbrojního giganta Raytheon, který vyvíjí protiraketové systémy pro USA i NATO, i francouzsko-italský podnik Eurosam. Oba tito uchazeči za své komplety chtěli přes 4 mld. USD. Nabídku v tendru podal i ruský Rosoboronexport.
Analytici se shodují na tom, že soutěž je významná spíš z hlediska ekonomiky než velké diplomacie. Podle Aarona Steina z britského think-tanku Royal United Services Institute výsledek výběrového řízení ukázal, že Turecko se soustředí méně na rychlé získání ověřené a funkční technologie a více na podporu domácích zbrojařů. Čína totiž na rozdíl od západních producentů k nabídce přihodila možnost společné výroby protiraketových baterií přímo v Turecku.
„Tento typ smluv, který vyžaduje transfer konstrukčních informací, pro americké společnosti není průchodný. Například systém Patriot Pac-3 je absolutní špička a kvůli exportním omezením americké vlády a ochraně duševního vlastnictví by bylo pro Raytheon nebo Lockheed složité jen tak předat klíčové dokumenty a technologie Turecku,“ tvrdí Stein.
Ankara se s pomocí podobných akvizicí snaží vyvinout i vlastní stíhací letouny, rakety s dlouhým doletem, satelity i malé letadlové lodě. V roce 2007 koupila od italsko-britského podniku AugustaWestland útočné vrtulníky A129 a poté vytvořila vlastní verzi s názvem T129. Koupě čínského systému bude také méně náročná časově a lobbisticky. „Dodávka Patriotů by musela projít Kongresem a dalšími procedurami, které v Číně neexistují. Číňané jsou jednoznačně flexibilnější a v některých ohledech mrštnější,“ tvrdí Michel Merluzeau z konzultantské společnosti G2 Solutions. Peking se prý předávky důležitých technologií nebojí. Počítá s tím, že za pět let budou jeho zbrojovky zase o kus vepředu.
„Pochybuji, že Ankara tímto tendrem chce učinit velké politické prohlášení. Turecko teď potřebuje NATO,“ hodnotí mezinárodně politický dopad soutěže turecký komentátor Semih Idiz. Připomíná ale, že mezi Washingtonem a Ankarou se v poslední době objevují třecí plochy. Zatímco premiér Erdogan je hlasitým zastáncem vojenské intervence v sousední Sýrii a násilného svržení vlády Bašára Asada, americký prezident Barack Obama je mnohem opatrnější a snaží se přímému americkému angažmá co nejvíc vyhnout.
Turecko na svém území hostí nedávno spuštěný radar, který je součástí aliančního protiraketového štítu, jenž by měl během deseti let začít chránit celou Evropu před balistickými střelami ze zemí jako Írán. Kvůli obavám z přelévání občanské války v Sýrii bylo u jižních tureckých hranic dočasně rozmístěno šest protiraketových baterií Patriot ze Spojených států, Německa a Nizozemí. Ankara o koupi vlastních systémů uvažuje již delší dobu. Chaos a násilí u sousedů ji přiměly k urychlení akvizičního procesu.
Západní diplomaté podle deníku Financial Times vyjadřují překvapení a zklamání z tureckého rozhodnutí. Zdůrazňují také, že čínské zbraně by nemusely dobře zapadnout do obranné architektury NATO.
(Zdroje: CNBC, FT, Jane´s)