Množí se známky toho, že roste pesimismus centrálních bank týkající se růstového potenciálu vyspělých ekonomik. Banky v USA, eurozóně i Velké Británii snižují své odhady produkční mezery a začínají věřit tomu, že část ztrát na produkci byla permanentní a ne pouze dočasná. Pokud je produkce nedaleko odhadovaného potenciálu, není třeba, aby centrální banky tolik stimulovaly a je pravděpodobnější, že se již brzy dostaví normalizace monetární politiky. Proč ale centrální bankéři změnili svůj názor? Je tato změna v souladu s tím, jak obvykle uvažujeme o ekonomickém cyklu?
Měření potenciálu a množství nevyužitích kapacit v ekonomice bylo vždy problematické. Můžeme se spoléhat na modely, které pracují s faktory určujícími potenciální produkt (tedy se zásobou kapitálu, produktivitou, demografickým vývojem a podobně). Nebo můžeme sledovat specifické indikátory, jako je míra využití kapacit ve firmách a míra nezaměstnanosti. Tato měřítka nyní signalizují, že skutečně došlo k permanentnímu snížení produktu. Například nezaměstnanost ve Spojených státech i jinde klesá. Využití kapacit se blíží úrovním, které jsou blízko tomu, co považujeme za normál. Příkladem je poslední zpráva z Bank of England, ve které se uvádí: „Průzkumy naznačují, že množství volných kapacit se v roce 2013 zmenšilo natolik, že řada firem se pohybuje na úrovni běžné produkce.“
Obě tato měřítka jsou ale problematická, pokud je používáme pro odhad potenciálního růstu. V případě nezaměstnanosti v USA hraje významnou roli pokles míry participace, která z části odráží délku recese. Existují důkazy, že dlouhodobě nezaměstnaní prostě ukončili hledání práce. Podobně můžeme uvažovat o využití kapacit: Je možné, že se využití kapacit blíží k normálu, ale je na něm i celková kapacita produkce? Dlouhé období nízkých investic povede přirozeně k tomu, že se kapacity sníží. Je to Sayův zákon pozadu: Poptávka (investice reagující na cyklické podmínky) vytváří svou vlastní nabídku (kapacitu).
Ekonomický cyklus za sebou může zanechat trvalou, nebo alespoň velmi dlouhodobou škodu na výrobních kapacitách, včetně zásoby kapitálu a pracovní síly. Je ale důležité pochopit, že tyto škody jsou důsledkem recese. Pokud bychom byli schopni omezit její délku a hloubku, tyto negativní efekty bychom minimalizovali. Když je přijmeme jako nevyhnutelné, jsme příliš velkými pesimisty a nečiníme potřebné kroky.
Autorem je ekonom INSEAD Antonio Fatás.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)