„Řada rozvíjejících se trhů čelí finální fázi demografického vrcholu,“ tvrdí nová studie Boston Consulting Group. Z toho plyne nebezpečí nedostatku pracovní síly, kterého si je dobře vědoma zejména Čína. Ta již nyní cítí negativní dopad její politiky jednoho dítěte, kterou sleduje od roku 1979. BCG odhaduje, že zatímco v roce 2020 bude mít Čína přebytek pracovníků ve výši 65 milionů, v roce 2030 už bude čelit nedostatku ve výši 24,5 milionu lidí. Pokud by byly realizovány návrhy na uvolnění politiky jednoho dítěte, mělo by to jen minimální dopad. Nyní narozené děti by totiž nedosáhly produktivního věku včas.
BCG uvádí, že „nejlidnatější země světa je zároveň zemí s nejrychleji stárnoucí populací. Naopak v Indii poptávka po práci převýší její nabídku až v roce 2030.“ I Indie má ale problémy, protože její pracovní síla by měla být využívána efektivněji, než je tomu nyní. Prudce se mění demografický profil Brazílie, příčinou je zpomalující růst populace a její stárnutí. Výzvou je pro tuto zemi i to, že většina populace v produktivním věku není dostatečně vzdělaná. V roce 2020 bude nedostatek pracovní síly dosahovat 8,5 milionu, v roce 2030 už by to mohlo být až 40,9 milionu. Významnému nedostatku pracovní síly bude čelit i Rusko.
Konkrétní projekce BCG shrnují následující obrázky. Červeně je označen očekávaný vývoj nabídky práce, zeleně pak očekávaný vývoj poptávky po ní. Plnou čarou je vyznačen scénář, kdy daná země poroste tempem odpovídajícím průměrnému růstu dosaženému za posledních 20 let. Přerušovanou čarou je vyznačena poptávka po práci odpovídající ekonomickému růstu ve stejné výši, jaké bylo dosaženo v průměru za posledních 10 let. Z vybraných zemí budou již brzy čelit nedostatku pracovní síly Austrálie a Jižní Korea spolu s Ruskem (u něj je ovšem velký rozdíl mezi oběma scénáři). Ke konci období se k nim přidá Čína a Japonsko, Indie až po roce 2030.
Zdroj: BCG
Nedostatek pracovní síly může brzdit ekonomický růst a rozvoj společností a vyvolávat mzdové inflační tlaky. Možné politické kroky zaměřené proti takovému vývoji jsou často kontroverzní a těžko proveditelné. Patří mezi ně zvyšování produktivity inovacemi a programy vzdělávání, zvyšování míry participace zvýšením věku odchodu do důchodu, zvyšování počtu odpracovaných hodin, podpora imigrace a porodnosti. BCG ve své zprávě také uvádí: „Demografické riziko je jedním z nejzákeřnějších megatrendů, které ohrožují globální ekonomiku. Dopad na ni ale nebude všude stejný a stejně načasovaný.“
Zdroj: BCG, BeyondBrics