Ratingová agentura Moody´s si ve své nedávné zprávě udělala malý výlet do budoucnosti a sestavila seznam „přestárlých“ států roku 2020. Do výběru zemí, které musí počítat s více než pětinou celkového obyvatelstva staršího 65 let, se protlačila třináctka "šťastlivců". Celý tucet z nich pak dodala Evropa, kterou doplnil nejstarší stát současnosti Japonsko. Narůstající podíl staršího obyvatelstva souvisí s přetrvávájícím
demografickým vývojem. Dle dat Světové banky dlouhodobě klesá počet nově
narozených dětí, což v kombinaci s vyšší průměrnou délkou dožití, vede k
vychylování poměru ve prospěch staršího obyvatelstva.
Určitě se shodneme, že vyšší délka dožití je ku prospěchu každého „spotřebitele“ života jako statku. Přece jen je asi patrné, že život nevykazuje klesající mezní užitek a čím déle člověk obecně žije, tím spokojenější je. Na druhou stranu je neradno opomíjet ekonomické dopady spjaté se stárnutím populace. Patří mezi ně například vyšší náklady zdravotní péče, která je po většinou veřejným statkem, který financují společnou rukou daňoví poplatníci dané země. Zapomínat by se pak nemělo také na systém důchodových příspěvků, které jsou výraznou položkou státních rozpočtů zemí.
Rostoucí podíl staršího obyvatelstva odráží také další neduh globální ekonomiky. Tím je slabé tempo nárůstu pracovní síly, které by dle Moody ´s mělo v následujících letech dokonce zpomalit. Jen se tak potvrzuje demograficky negativní trend, kdy sice (což je pro lidskou společnost pozitivní) roste délka dožití a tedy počet spokojených spotřebitelů, avšak klesá podíl práceschopné síly, která přispívá do důchodového systému. Důsledkem je pak nárůst deficitů veřejných financí a také utlumení hospodářského růstu. Méně pracovníků totiž logicky vytvoří méně a zadlužující se stát ztrácí část svého operačního prostoru, který mu umožňuje stimulovat ekonomiku. I proto Moody´s odhaduje, že stárnutí populace v globále povede k poklesu tempa hospodářského růstu v následujících pěti letech o 0,4 %, v letech 2020 – 2025 se pak promítně negativními 0,9 %.
Především zadlužené státy periferie tak musí učinit příkladné kroky. Mezi ně by mělo patřit narovnání strnulého trhu práce, kde je největším problémem vysoká míra nezaměstnanost mladších občanů. Dalším krokem je pak navýšení produktivity práce, které by umožnilo udržet (nebo dokonce navýšit) produkt navzdory menšímu počtu pracovní síly. Řešení penzijního systému, kde by člověk během svého života zvýšil svou míru úspor určených na důchod je pak bezesporu na seznamu státní agendy taktéž.
Zdroj: Moody´s