Výprodeje drahých kovů zdaleka nejsou u konce. Alespoň to jasně dokazuje dnešní obchodní seance, během které zlato i stříbro padají na čtyřletá minima. Důvodem je souběh hned několika nepříznivých faktorů, které však mají jednoho společného jmenovatele – posilující dolar.
Tomu v posledních dnech hrají do karet především kroky centrálních bank. Americký Fed ve středu mírně jestřábí rétorikou nastartoval silnou „dolarovou“ rally a americká měna si tak připsala zajímavé zisky. Na ty ostatně navazuje dnes, kdy jí vítr do plachet dodala Bank of Japan se svým překvapivým krokem zvyšujícím objem nákupu aktiv na 80 bil. jenů ročně z původních 60 – 70 bil. jenů. Dolar tak dnes proti jenu připisuje přes 2 % a šplhá vůči japonské měně na několikaletá maxima. Proti euru pak intradenné prorazil hranici 1,25, aby se následně posunul zpět nad psychologickou úroveň. V její blízkosti se pak pohybuje i v současné chvíli.
Na drahé kovy (denominované v USD) pak posilování dolaru působí negativně. Spotová cena zlata klesá o 2,8 %, stříbro odepisuje dokonce 3,5 % a nedaří se ani platině se ztrátou okolo procenta a půl.
Zlato
Tradiční bezpečný přístav v uplynulém týdnu ztratil již přes 5 % hodnoty. Celkově se pak na horší výkonnosti kromě silného dolaru podílí také slušná výkonnost amerického hospodářství, které ve třetím čtvrtletí anualizovaně rostlo o 3,5 %, přestože se počítalo s hodnotou 3 %. Lepší výkonnost ekonomiky rozptyluje obavy investorů a částečně odsává poptávku po „bezpečných“ investicích. To je ostatně vidět také na amerických vládních dluhopisech, u nichž dochází k růstu výnosů. V kombinaci s poklesem ceny futures na zlato a nižší fyzickou poptávkou z klíčového trhu Asie se tak dokresluje celkově horší vyhlídka pro drahý kov.
Stříbro
Na růžích ustláno nemá ani stříbro, které dnes prorazilo hranici 16 USD/unce. Stříbro tak nadále drží nastoupený trend poklesu odstartovaný v roce 2011. To samo o sobě není až tak dramatické zjištění s ohledem na skutečnost, že obdobným trendem prochází i zlato. Nicméně faktem je, že je pokles stříbra ostřejší. I díky tomu cena za unci zlata vůči ceně za unci stříbra roste na téměř 73 násobek, což je výrazně více než dosahuje průměr posledních pěti let (57). Pokud bychom věřili v návrat poměru k průměrné hodnotě posledních pěti let, nabízelo by se několik reálných scénářů ve vývoji obou komodit. První variantou by byl pokračující pokles zlata i stříbra, u druhého jmenovaného by však dynamika propadu byla pomalejší. Druhou je při zachování ceny zlata na stávající úrovni postupné zvýšení ceny stříbra, které by přiblížilo poměr průměrné hodnotě. Třetí scénář počítající s růstem ceny zlata by pak v případě, že budeme věřit sbližování poměru cen obou komodit, znamenal výrazné zrychlení dynamiky růstu ceny stříbra.
Pokud investor věří, že by poměr mezi cenou unce zlata a stříbra skutečně měl tendovat k průměrné úrovni posledních pěti let, varianta investice do stříbra by byla vhodnější. Na druhou stranu k takovému sblížení vůbec nemusí dojít a investor by tak nadále měl sledovat především fundamentální faktory, které stojí za tvorbou ceny. Mezi ty patří měnový pohyb dolaru, výkonnost hospodářství (kromě role bezpečného přístavu a luxusního doplňku také poptávka po dané komoditě s cílem průmyslového užití, která je ovlivněna cyklem) či celkový sentiment na akciových trzích plnících roli substitutu.