Ekonom Marcus Nunes se ve své nové úvaze zaměřuje na to, že nový šéf Fedu Kevin Warsh chce najít lepší měřítka inflace. Nunes je ale ohledně takové snahy skeptický. Podle něj totiž rozhoduje to, co americká centrální banka a její monetární politika dělá s celkovými nominálními výdaji v celém hospodářství. Snaha hledat nějaké lepší měřítko inflace je tak ztrátou času.
Warsh se podle svých slov domnívá, že stávající ukazatele míry inflace, které Fed používá, nejsou dobré. Včetně tzv. ořezaného průměru od Fedu v Dallasu či inflačního mediánu od Fedu v Clevelandu. Místo toho se Warsh chce zajímat o to, jaké jsou ceny velkoobchodů a je podle svých slov frustrován tím, že na této rovině neexistují žádná soustavně zpracovávaná data. Podle Nunese se pak Wall Street už ve své pozornosti přesunula k ukazatelům, které by více seděly na to, co prosazuje Warsh.
Nunes k tomu píše: „Toto je nejstarší chyba v monetární ekonomii, která se odívá do kostýmu vědy založené na datech. Tuto chybu je třeba pojmenovat, protože na ní může být založena velká dávka špatné monetární politiky.“ Podle ekonoma je rozhodující naopak sledovat celkové výdaje v ekonomice. Pokud totiž „rostou rychleji než schopnost ekonomiky vyrábět zboží, projeví se to jako rostoucí cenová hladinu všude najednou. Jako celkový monetární jev.“ Jinak řečeno, „individuální ceny ukazují, kde se tento tlak projevuje, a ne odkud pochází.“
Hledání nějakého „pravdivého“ signálu používáním jiných inflačních měřítek „je jako měřit pacientovi teplotu na zápěstí, na kotníku, čele a uchu, pak dojít k závěru, že nic z toho není důvěryhodné a začít hledat lepší teploměr.“ Přitom platí, že pokud má pacient horečku, nemá smysl řešit, kde je nejlepší měřit jeho teplotu. Nemá tak smysl snažit se izolovat nějaké konkrétní inflační tlaky, jde o identifikaci toho, zda v ekonomice existuje celkový nominální tlak nadměrné poptávky. Jak? Nunes k tomu uvádí:
„Existuje datová řada, která tímto signálem je. Jde jednoduše o nominální produkt. Warsh se snaží zpětně analyzovat signály z tisíců zdrojů trpících informačním šumem… Hledá stín a ignoruje objekt, který ho vrhá.“ Pokud přitom například vzrostou ceny nějakého velkoobchodníka, je otázka, zda je to známka toho, že Fed ztratil kontrolu nad inflací, nebo jde o to, že třeba vzrostly náklady na dopravu. „Žádný nový index to neřekne, protože samotná tato otázka je zavádějící. Ptá se na mikroekonomické téma a očekává makroekonomickou odpověď.“
Nunes k tomu dodává, že hledání nějakých lepších měřítek inflace v duchu toho, co říká Warsh, není neškodné puntičkářství, ale intelektuální proces, který způsobuje chyby v monetární politice včetně přehřívání ekonomiky. Přitom platí, že „základní inflace, kterou se zoufale snaží nějak změřit, se neskrývá v nějaké mediánové ceně velkých obchodů. Je ukryta v tempu růstu nominálních výdajů. Toto tempo se v současné době pohybuje nad šesti procenty a stále roste.“
Zdroj: Marcus Nunes, Substack