Všechny ekonomické cesty nakonec končí u dveří centrálních bank

Ve druhé polovině minulého roku došlo ke kolapsu cen ropy a od té doby se tento vývoj znatelně projevuje v celé globální ekonomice i na finančních trzích. Nyní se však hromadí důkazy, že primární dopad nižších cen energií už máme za sebou a do popředí se dostávají další faktory. Na počátku roku 2015 přitom panoval poměrně silný konsenzus ohledně toho, jaký bude další vývoj. Zdálo se, že nižší ceny ropy jsou zejména odrazem vývoje na nabídkové straně trhu a tudíž bylo pravděpodobné, že díky nim dojde ke zvýšení tempa růstu globálního produktu asi o 0,5 – 0,75 procentního bodu. Byla tu ale i temnější stránka – hrozba prohloubení deflace v eurozóně a Japonsku, která ale mohla být odvrácena agresivnějším monetárním uvolněním.

Velká část zmíněných očekávání se potvrdila. Ceny ropy se ale zase částečně zvedly a globální inflace už pravděpodobně dosáhla svého dna. Trhy už nyní nehodnotí deflační hrozbu tak vážně jako dříve, ale k obratu v dramatickém poklesu výnosů vládních dluhopisů nedochází. Pravděpodobně je to odrazem toho, k jakému posunu došlo ve změně politiky ECB. Ta byla po celé roky ve stavu, kdy se zdálo, že není schopna reagovat na postupný propad eurozóny do deflace.

I poté, co Mario Draghi hovořil o změně politiky v Jackson Hole, trhy pochybovaly o tom, že bude schopen přesvědčit vedení banky o nutnosti této změny. Zdálo se, že Němci a další konzervativní zástupci ECB jsou nepřekonatelnou překážkou. Ke změně politiky ECB ale nakonec skutečně došlo. Nyní Draghi tvrdí, že ECB bude měsíčně nakupovat aktiva v hodnotě 60 miliard eur, a to minimálně do září 2016 a bez ohledu na to, jak se během tohoto období bude vyvíjet inflace. Přechodný pokles inflace daný pozitivním ropným šokem se tedy přeměnil v hlubokou změnu politiky ECB.

Situace v čínské ekonomice je nyní naopak do značné míry oddělena od vývoje ve zbytku globální ekonomiky. Čína se snaží o další pokrok na cestě za novou rovnováhou, zpomalení její ekonomiky už ale budí obavy. Zdá se, že v prvním čtvrtletí tohoto roku se situace dále zhoršila a aktuální data naznačují, že růst se pohybuje kolem 5,3 %. Nachází se tedy hluboko pod vládním cílem. Pravděpodobně tudíž nastane další uvolnění politiky jak ve fiskální, tak v monetární oblasti.

V USA došlo v prvním čtvrtletí k nečekanému ochlazení ekonomické aktivity. Zřejmě se jednalo o minišok, aktuální data naznačují, že ekonomický růst se nyní pohybuje kolem 2 %. Dá se realisticky předpokládat, že ve druhém čtvrtletí dojde k prudkému posílení ekonomické aktivity v americké ekonomice. Velkou neznámou je, zda růst klesl dost na to, aby odradil Fed od toho, aby oznámil zvýšení sazeb v letošním roce. Posilování dolaru už monetární podmínky v americké ekonomice utáhlo a pomáhá vysvětlit, proč došlo ke zmíněnému útlumu. Sílící dolar tak minimálně odložil plánované monetární utažení a možná i snížil jeho razanci v letošním roce.

Ropný šok tedy pravděpodobně neměl dlouhodobý dopad na globální inflaci a doposud se na globálním růstu neprojevil tak silně, jak se čekalo. Došlo ale k dalšímu uvolnění monetární politiky, v čele mu stojí centrální banky v eurozóně a Japonsku. Ovlivněna ale byla i politika Fedu, i když jen nepřímo. Jak jsme po roce 2008 viděli už vícekrát, všechny ekonomické cesty nakonec vedou k branám centrálních bank.

Autorem je investor a ekonom Gavyn Davies.

Zdroj: FT