Američtí voliči mají vztek. Ačkoliv však na prvním místě jejich seznamu křivd figurují nepříznivé dopady globalizace, nikomu příliš neprospěje, když se složité ekonomické otázky redukují na zjednodušující slogany – jak se to zatím děje v prezidentské kampani.
Je nefér zlehčovat obavy z globalizace jako nepodložené. Amerika si zaslouží vést poctivou debatu o jejích důsledcích. Aby se však dospělo ke konstruktivním řešením, budou muset všechny strany uznat některé nepříjemné pravdy – a uvědomit si, že globalizace dnes není stejným fenoménem, jakým byla před 20 lety.
Protekcionisté nedokážou pochopit, jak může být rozpadající se průmyslová základna Spojených států slučitelná s principem, že globalizace podporuje růst. Důkazy potvrzující tento princip jsou však příliš pádné, než aby se daly ignorovat.
Nedávný výzkum provedený společností McKinsey Global Institute (MGI) jen potvrzuje zjištění jiných akademiků: globální toky zboží, přímých zahraničních investic a dat zvýšily celosvětový HDP zhruba o 10% oproti jeho předpokládané hodnotě za situace, kdy by tyto toky nikdy neexistovaly. Přidaná hodnota globalizace dosáhla jen v roce 2014 částky 7,8 bilionu dolarů.
Přesto jsou zavřené továrny rozprostírající se v pásu zvaném „Rust Belt“ („Rezavějící pás“) na americkém Středozápadě realitou. Globalizace sice generuje agregátní růst, ale také vytváří vítěze a poražené. Působení mezinárodní konkurence na místní průmyslové obory podněcuje efektivitu a inovace, avšak výsledná kreativní destrukce si vybírá značnou daň na rodinách a komunitách.
Ekonomové i politici se provinili tím, že tyto distributivní důsledky přehlíželi. Země, které se zapojí do volného obchodu, si podle jejich přesvědčení najdou časem nové růstové kanály a zaměstnanci, kteří přijdou o práci v jednom oboru, si najdou zaměstnání v jiném.
V reálném světě je však tento proces neuspořádaný a vleklý. Zaměstnanci ve scvrkávajícím se oboru mohou potřebovat zcela novou kvalifikaci, aby si našli práci v jiných sektorech, a chtějí-li nových příležitostí využít, musí v mnoha případech sebrat své rodiny a vytrhnout je z velmi hluboko zapuštěných kořenů. Proti volnému obchodu se musela zvednout silná vlna všelidového odporu, než politici a média začali brát rozsah této disrupce na vědomí.
Tento odpor však neměl nikoho překvapovat. Tradiční politiky trhu práce a systémy výcviku zaměstnanců ani zdaleka nestačily k tomu, aby se dokázaly vyrovnat s rozsáhlými změnami vyvolanými společným působením globalizace a automatizace. USA potřebují konkrétní návrhy podpory zaměstnanců, kteří uvízli v soukolí strukturálních změn – a také ochotu uvažovat o neotřelých přístupech, jako je pojištění mezd.
Navzdory předvolební rétorice by obyčejný protekcionismus poškodil spotřebitele. Nedávná studie Rady ekonomických poradců amerického prezidenta zjistila, že střední vrstva Američanů čerpá více než čtvrtinu své kupní síly z obchodu. Uvalení cel na zahraniční zboží každopádně nikomu ztracená pracovní místa ve výrobě nevrátí.
Je načase změnit parametry debaty a uvědomit si, že globalizace se stala veskrze odlišným živočišným druhem: křivka globálního zbožního obchodu se zploštila z řady různých důvodů, mezi něž patří propad cen komodit, loudavý růst v mnoha velkých ekonomikách nebo trend vyrábět zboží blíže místu spotřeby. Naproti tomu přeshraniční datové toky se v uplynulém desetiletí pětačtyřicetinásobně zvýšily a dnes mají větší ekonomický dopad než toky tradičních výrobků.
Digitalizace mění vše: charakter směňovaného zboží, svět potenciálních dodavatelů a zákazníků, metodu dodávek, ale i kapitál a objem produkce potřebné ke globálnímu působení. A také se postarala o to, že globalizace už není výlučně doménou firemních gigantů z žebříčku Fortune 500.
Velký a stále rostoucí podíl na globálním internetovém provozu představují firmy komunikující se svými zahraničními pobočkami, dodavateli a zákazníky. Plná polovina světových obchodovaných služeb už je digitalizovaná a 12% globálního zbožního obchodu se uskutečňuje prostřednictvím mezinárodní elektronické výměny (e-commerce). Místa elektronického obchodování, jako jsou Alibaba, a , proměňují miliony drobných podniků v exportéry. To představuje enormní a zatím nevyužitou příležitost pro USA, odkud exportuje méně než 1% firem – to je daleko nižší podíl než u kterékoliv jiné rozvinuté ekonomiky.
Navzdory vší antiobchodní rétorice je nezbytně důležité, aby Američané měli na paměti, že většina světových zákazníků žije v zahraničí. V nadcházejících letech se největším zdrojem růstu spotřeby stanou rychle rostoucí rozvíjející se ekonomiky.
Na budování bariér by dnes byla nejhorší možná doba. Nová digitální krajina se stále utváří a státy mají příležitost předefinovat své komparativní výhody. USA možná tratily na tom, že se svět hnal za nízkými náklady práce, ale ve světě definovaném digitální globalizací stále operují z pozice síly.
V ničím nerušeném pohybu inovací, informací, zboží, služeb a také – ano – lidí se skrývá reálná hodnota. V době, kdy se USA usilovně snaží nastartovat ekonomiku, si nemohou dovolit odříznout se od důležitého zdroje růstu.
Američtí politici musí zaujmout pečlivě odstíněný a jasnozřivý pohled na globalizaci – pohled, který bude efektivněji řešit její nevýhody, a to nejen z hlediska zaniklých pracovních míst v domácí ekonomice, ale i z hlediska pracovních a ekologických standardů na straně amerických obchodních partnerů. Především však USA musí přestat usilovat o návrat dob minulých – a raději se začít soustředit na to, jak mohou být konkurenceschopné v budoucí éře globalizace.
Martin N. Baily je ředitelem oddělení rozvoje ekonomické politiky v Brookingsově institutu a vysoce postaveným členem a ředitelem jeho Iniciativy za obchodní a veřejnou politiku. James Manyika je ředitelem společnosti McKinsey Global Institute se sídlem v San Francisku a nerezidentním vysoce postaveným členem Brookingsova institutu.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org