České firmy si na zvyšování cen stále netroufají

Někoho potěší a někoho jiného zklamou další přehledy o vývoji cen v průmyslu. Ty se totiž za poslední měsíc nezměnily a oproti loňskému roku jsou o 4 % nižší. I nadále jsou pod silným vlivem cen ropy, které zasahují do oceňování produkce rafinérského a části chemického průmyslu. Ale nakonec nejde jen o benzín nebo naftu. I když poptávka obecně roste a napomáhá průmyslu rychle nahoru, prostor pro zvyšování svých cen výrobci příliš nemají. Zůstávají často v pozici, která jim neumožňuje ani nyní – v době ekonomické konjunktury – ceny rychleji zvyšovat. Všeobecný nadbytek výrobních kapacit v Evropě plus tlak asijských dovozů jsou stále silnými bariérami pro přizpůsobení cen.

To může potěšit odběratele, respektive zákazníky, nicméně centrálním bankám permanentně toužícím po dvouprocentní inflaci to radost rozhodně neudělá. A jak se zdá „naději“ na vyšší inflaci zatím nepřináší ani vývoj cen zemědělských komodit, které ovlivňují nacenění potravin na pultech obchodů. Ceny v zemědělství dále padají a to ještě na trh v podstatě ani úplně nevstoupila letošní úroda.

Jak se zdá, přímo od výrobců se centrální banka inflace nedočká, a tak se bude muset i nadále spoléhat spíše na jiné cestičky. Tou hlavní asi zůstanou ceny služeb, zvláště těch neobchodovatelných, které už nyní zdražují rychleji než zboží v obchodech. Částečně díky vyšším mzdám, částečně díky zákazníkům, kteří se až tak nebrání si připlatit za něco, co si fakticky nemohou obstarat třeba z dovozu.

Ceny ve výrobě prozatím inflaci, která by mohla potěšit centrální banky v celé EU, zatím vyvolat nemohou. Díky nižším nákladům na energie se firmám vytváří prostor, aby ustály i nárůst mezd i tlak jejich odběratelů či konkurence a přitom nijak citelněji nezdražovaly svoji produkci. Mírně tak rostou i nadále jen ceny vody, nábytku a strojírenských výrobků.