Nerovnost v příjmech a bohatství budí obavy již nyní, ale během následujících desetiletí by se z ní mohla stát noční můra. A obávám se, že boj s ní by pro nás byl hodně složitý. Příčin nerovnosti může být celá řada. Jmenujme jen několik, které mohou mít v budoucnu velký význam: Inovace v oblasti robotiky a umělé inteligence, kterým řada zaměstnanců nebude moci konkurovat a v některých oblastech tak nebude možné si vydělat slušnou mzdu. Další příčinou mohou být přírodní katastrofy či nemoci, které postihnou velké oblasti a výrazně ztíží tamní život. Přidat můžeme i možnost ničivých válek a v neposlední řadě mohou zejména na chudé lidi dolehnout i politické a společenské změny, jako například růst rasismu.
Samozřejmě si ze srdce přeji, aby k ničemu takovému nedošlo. Nicméně o podobných problémech, přestože by byly nepravděpodobné, bychom přemýšlet měli. Během současné volební kampaně v USA k tomu ovšem nedochází a v soukromém sektoru je to podobné. Pokrok směrem k rozvoji pojištění či hedgingu proti podobným rizikům je minimální. Musíme se tedy ptát, zda se můžeme spolehnout na společnost jako celek s tím, že by se v případě potřeby postarala o ty, kteří by byli postiženi nějakou tragickou událostí.
Kenneth Scheve ze Stanfordu a David Stasavage z New York University se podobnému tématu věnují ve studii „Taxing the Rich: A History of Fiscal Fairness in the United States and Europe“. V ní analyzovali 20 zemí během dvousetletého vývoje a zaměřili se na to, jak daná společnost pomáhala těm, kterým právě nepřálo štěstí. Výsledná zjištění nejsou moc povzbuzující: Pokud se zvýší příjmová nerovnost a vzroste ekonomický tlak na nejchudší část společnosti, zdanění bohatých se to většinou nijak nedotkne. Daně většinou rostou jen v případech, kdy se země pustí do války, když je cílem přežití národa a ne eliminace nerovnosti.
Scheve a Stasavage v roce 2014 zjistili, že ve Spojených státech považují lidé za přiměřené zdanění příjmů ve výši asi 30 %. Můj výzkum provedený spolu s Maximem Boyckem v New Yorku a Moskvě ukazuje podobné výsledky: Lidem se zdá být férové, když na daních odevzdají asi třetinu svých příjmů. Možná je to rozumný přístup, ale co když taková míra zdanění nebude dost vysoká na to, aby pomohla chudým a dokonce ani strádající střední třídě?
Patřím mezi ekonomy, kteří se domnívají, že v nadcházejících letech příjmová nerovnost klesne. Také si myslím, že nedojde k žádné změně ekonomické politiky, která by tento vývoj měla korigovat. Angus Deaton z Princetonu říká, že „Ti, kterým se daří dobře, budou chránit své bohatství včetně toho, co jim umožňuje získávat na úkor většiny“. Zdá se, že dobrý plán na boj s nerovností nemá nikdo.
Neměli bychom ztrácet víru v naši schopnost zlepšit svět, ve kterém žijeme. Nyní ale žijeme v takovém světě, který popisuje Amartya Sen z Harvardu v knize „Poverty and Famines: An Essay on Entitlement and Deprivation“. Konkrétně tam hovoří o devastujících hladomorech v různých částech světa, u kterých ale bylo vždy k dispozici dost jídla pro nasycení všech trpících. Problém byl ovšem v tom, že nedošlo k dostatečnému sdílení potravin. Různá privilegia umožnila lidem s vysokým postavením vytvoření zásob potravin a ti si tak žili v podstatě dál stejným způsobem. Jen museli od svých dveří vyhánět žebráky a občas na ulici viděli mrtvá těla těch, kteří vyhladověli k smrti.
Autorem je Robert J. Shiller.
Zdroj: NYTimes