Možná se mi to jen zdá, ale poslední dobou se obevuje mezi ekonomy i v širší populaci více úvah a komentářů k tomu, jak jsou na tom Spojené státy relativně k Evropě. A samozřejmě i naopak. Jde o hodnocení kvalitativní i kvantitativní. V prvním případě narážíme na to, že lehce zaběhneme do říše dojmů a srovnávání nesrovnatelného. V druhém by to teoreticky mělo být mnohem objektivnější, ale i čísla mají také své limity. Dnes pár nesystematických poznámek k tomuto tématu včetně toho, jak (údajně) na Evropy působí fotbalový šampionát.
Ekonom Hanno Lustig na X píše, že mistrovství světa ve fotbale odstartovalo zajímavý experiment: Stovky tisíc evropských fotbalových fanoušků dorazily do USA „s očekáváním země v úpadku". Pokud sledujete mainstreamové evropské mediální zpravodajství o Spojených státech za vlády Trumpa, bylo by pochopitelné, kdybyste si s sebou do USA vzali neprůstřelné vesty. Místo toho mají zprávy od těch, které se vracejí zpět přes Atlantik, konzistentní tón: Lidé jsou v USA štědří, přátelští a vstřícní.
A turisté z Evropy si podle ekonoma všímají i něčeho jiného. „Dokonce i ti, kteří nikdy neslyšeli o paritě kupní síly a srovnání HDP na hlavu. Všímají si bohatství. Auta, domy, restaurace, míru spotřeby. Všímají si kontrastu mezi tím, co se děje tady, a tím, co se děje u nich doma… i po úpravě o kupní sílu je HDP na obyvatele v USA nyní zhruba o 38 % vyšší než průměr EU.“
Trochu se mi zdá, že pan Lustig má zkreslené představy o tom, jaké představy mají Evropané o USA. A také se mi zdá, že jeho popis amerického reálu je dost neúplný. I u oněch „objektivních“ čísel se dá totiž hodně co dodat. Vezměme třeba následující graf, který ukazuje americké a evropské rozdělení příjmů mezi nejbohatší 1 % populace a chudších 50 % populace:
Z grafu je zřejmé, že v USA má ono 1 % mnohem větší podíl na celkových příjmech a tento podíl roste prudčeji, než v Evropě. Podíl 50 % naopak v Evropě cca stagnuje, zatímco v USA prudce klesá. Mimo jiné to znamená, že průměry jsou zavádějící pokud chceme dostat nějaký obrázek celkového materiálního blahobytu. Více by toho řekly mediány. Ale i u nich jsou USA napřed. Pak bychom se mohli posouvat k nějakým celkovým ukazatelům (materiálního) životního standardu. Následující graf ukazuje, že tady už Evropa a USA nejsou daleko od sebe. A některé evropské země jsou daleko před USA:
Porovnávání se s někým může být značně neproduktivní cvičení, pokud je cílem ukázat „že je někdo lepší“. Může jít ale o produktivní snahu, pokud je porovnání děláno s cílem nechat se inspirovat. To je podle mne vůbec klíčové slovo ve všech soutěžích, konkurencích, závodech a podobně. A také v kontextu dnešní úvahy. Porovnáváme, protože si chceme dokázat, že jsme lepší? Nebo proto, že se chceme nechat inspirovat? V druhém případě si USA i Evropa mají podle mne bezesporu hodně co dát. V prvním jde o dětinskou přetahovanou, v níž si na určité rovině obě strany spíše berou.