Je celkem jasné, že ruská ekonomika trpí. Po dvou letech nízkých cen ropy a západních sankcí se nachází v útlumu, fiskální deficity rostou a je stále těžší je financovat. Rusko má štěstí, že profesionální přístup jeho centrální banky hrál významnou roli při stabilizaci makroekonomické situace. I tak tu ale stále jeden ze sedmi lidí žije pod hranicí chudoby. To znamená, že předchozích deset let růstu nebylo pro 20 milionů lidí žádným přínosem. Rubl od roku 2014 oslabil o více než 50 %, inflace se drží kolem 7 % a i ministerstvo financí očekává, že reálné příjmy jen letos klesnou o 4 %.
Prezident Vladimir Putin viní z popsaných problémů Západ, jenže za řadu z nich si může sama ruská vláda. Ta totiž sleduje politiku, která šíří strach a poškozuje vládu práva. Sankce proti Rusku vyvolala jeho intervence na Ukrajině, jsou namístě a měly by pokračovat, dokud Rusko nesplní dohody z Minsku. I bez nich by se ale podle řady názorů ruský potenciální růst pohyboval pouze kolem 2 % ročně. Prezident Putin se může těšit vysoké popularitě, které pomáhá jak jeho politika vůči Ukrajině, tak intervence v Sýrii. Fundamentální problémy ruské ekonomiky však zůstávají.
Rusko se před lety těšilo 5% potenciálnímu růstu a pokles na zmíněná 2 % představuje radikální změnu. Její základ pramení z období před sankcemi a před poklesem cen ropy. Plánované reformy byly odsunuty, dále bují byrokracie a korupce. Zatčení guvernéra Kirova Nikity Belykha a věznění liberálního politika Jevgenije Urlashova jasně ukazují, že potrestáni budou všichni, kteří nesouhlasí s vládní stranou. Protikorupční zákony jsou navíc zneužívány k postihu nepohodlných politiků a podnikatelů namísto toho, aby byly základem boje s korupcí.
Do dlouhé řady ekonomických problémů Ruska můžeme zařadit zejména ilegální akvizice společností. Ty probíhají za pomoci úplatků, výhrůžek a v některých případech dokonce i násilí. Zločinci někdy prostě vniknou do společnosti a oznámí, že nyní ji vlastní oni i přesto, že tomu tak nikdy nebylo. Vlastnická práva jsou předmětem tvrdého útoku a ruské zákony je nechrání. Louise Shelley a Judy Deane z George Mason University tvrdí, že obětí takových útoků jsou státem vlastněné společnosti, nemocnice a další subjekty. Došlo dokonce k nezákonné akvizici hudební školy, která neměla prostředky na svou právní obranu.
V podobném prostředí nemůže žádná společnost dlouhodobě plánovat svůj rozvoj. Ruská populace je vzdělaná, má talentované podnikatele a disponuje obrovskými přírodními zdroji. Je v ideální pozici, protože může využít trhy v Evropě i Číně, ovšem ruským firmám se nedostává vlády práva. Reformy jsou proveditelné, ale vláda se k nim nemá. Korporátní nájezdníci by v Rusku nemohli uspět, pokud by jim nešly na ruku soudy a policie a pokud by existovala jasná pravidla hry. Rusko uvalilo sankce samo na sebe tím, že neprovádí potřebné reformy a jeho vlastní firmy se bojí podnikat.
Autorem je Stuart Eizenstat.
Zdroj: BeyondBrics