Je to nejhledanější pašerák uprchlíků na světě, ale žádná jeho fotografie neexistuje. K dispozici je jen kresba jeho tváře. Předpokládá se, že pochází z Etiopie, je mu něco málo přes čtyřicet a převaděčstvím se živí asi deset let. Jeho hlas je v telefonu temný a slova volí pečlivě. Hovoří arabsky, jen někdy si pomůže anglickým výrazem. Jeho jméno je Ermias Ghermay.
Pravidla převaděčského byznysu jsou krutá a určují je převaděči z Etiopie, Súdánu, Libye a zejména Eritreje. Jejich země je totiž jednou z nejchudších na světě a bývá nazývána největším vězením na světě. Už asi milion Eritrejců uprchlo za hranice a to pro převaděče představuje obrovskou příležitost. Ti stále více využívají cestu přes Středozemní moře. Jak ukazuje vyšetřování italských orgánů, pašerácká síť ve městech jako Řím, Palermo, Frankfurt či Tripolis je velmi dobře organizovaná.
Eritrejci podali v Německu nejvíce žádostí o azyl ze všech afrických zemí. Roste také počet těch, kteří se začali věnovat pašeráctví a to se vedle obchodu se zbraněmi a drogami stalo nejlukrativnější částí organizovaného zločinu. Vše probíhá přímo pod nosem německých orgánů. Jejich údajně laxní přístup je pak zdrojem frustrace italských vyšetřovatelů. Podle tisíců stránek záznamů policie a rozhovorů s uprchlíky je přitom jasné, že cyničtí pašeráci se nezajímají o to, zda na cestě do Evropy zemřou tisíce uprchlíků. Nemají problém s tím je někam zamknout a prodat je jako dobytek někomu jinému.
Obvyklou „cestu na sever“ zobrazuje následující mapa. Odhaduje se, že od ledna 2016 se do Itálie dostalo asi 130 000 uprchlíků z Afriky a na libyjském pobřeží jich na nalodění čeká přibližně 235 000:
Libyjská policie tvrdí, že Ghermay žil až do roku 2015 v části Tripolisu, která je obydlená zejména africkými migranty a slouží jako přepravní uzel pro obchod s drogami, zbraněmi a alkoholem. Policie dvakrát zaútočila na jeho obydlí, ale jemu se pokaždé podařilo uniknout a nyní se skrývá spolu s jeho těžce ozbrojenými bodyguardy v jednom z pobřežních měst. Libyjská policie bohužel nemá dost zdrojů na to, aby ho tam mohla pronásledovat. Existuje přitom řada pašeráků, kteří si veřejně chválí jejich dobré vztahy s policií a tvrdí, že z vězení jsou schopni dostat za pomoci úplatků kohokoliv.
Ghermayovi klienti jsou po cestě přes Afriku obvykle zamčeni ve skladech na pobřeží Libye. Dostanou registrační čísla, která mají usnadnit práci s nimi. Celý systém se podobá obchodu s domácími zvířaty. Ghermay udržuje i přímé kontakty s pašeráky ze subsaharské Afriky a jak uvádí záznamy italské policie, „nakupuje migranty od těchto pašeráků,“ aby zvýšil své zisky. Podle některých informací jsou migranti ve skladech mučeni, některé děti tam pobývaly celé měsíce v příšerných podmínkách. Děje se tak přitom v zemi, které bylo ze strany EU v roce 2016 slíbeno 100 milionů eur na „okamžitou a významnou“ pomoc.
Jeden z bývalých pašeráků uvádí, že v Evropě se mezi pašeráky velmi cení potvrzení o manželství a podvodem získané identifikační dokumenty. Pašeráci například podávají žádosti o to, aby za nimi do Itálie mohly přicestovat jejich údajné manželky, v jednu dobu přitom mají těchto žádostí na různých prefekturách několik. Pokud jsou schváleny, umožní to ženám, které jsou ochotny zaplatit 15 000 dolarů, vyhnout se nebezpečné cestě po moři. Celý systém funguje dlouhodobě, protože italské prefektury mezi sebou nesdílí potřebné informace.
Italové si tento nonšalantní přístup mohou dovolit. Do země sice jen v minulém roce vstoupilo 38 000 Eritrejců, ovšem většina z nich pokračuje dál na sever do Švýcarska, Švédska a Německa. Německé úřady o tom ví, ale podle Calogera Ferrary, který pracuje v italské protiteroristické jednotce, je to nezajímá. Italové jsou si podle něho také jisti tím, že pašeráci mají v Německu svou rozsáhlou síť. Němci také podle něj na rozdíl od Nizozemců, Britů a Švýcarů s Italy nespolupracují a nechtějí se podílet na společném vyšetřování.
Jsou Němci arogantní, nebo naivní? Ferrara tvrdí, že spíše to druhé. Podobně se podle něho prý chovali v případě mafie. U té také tvrdili, že v Německu neexistuje a není pro ně problémem. I v případě pašeráků podle italského policisty zavírají oči před pravdou i přesto, že jim Italové předložili už dostatek důkazů.
Celý problém by také nevyřešilo pouze to, kdyby bylo k dispozici více peněz. Jeden z Eritrejců žijících v Německu nám řekl, že se jednou sešel s Ghermayem a tvrdí, že se na podzim stahuje do Súdánu. Tam je součástí vlivných elit a je tudíž úsměvné, pokud se Evropané snaží přimět africké vlády, aby bojovaly proti pašerákům. „V Súdánu se generálové ke Ghermayovi chovají, jako kdyby byl jedním z nich. Je pod jejich ochranou a když se vrátí do Libye, chrání ho zase Libyjci,“ říká Eritrejec.
Autory jsou Alexander Bühler, Susanne Koelbl, Sandro Mattioli a Walter Mayr.
Zdroj: Der Spiegel