Kratší pracovní měsíc nezamíchal pouze s dubnovými maloobchodními tržbami, ale mnohem podstatněji ovlivnil čísla z průmyslu. Průmyslová výroba se proto meziročně v dubnu snížila o 2,5 %, nové zakázky propadly dokonce o 3,2 %. Když se ovšem podíváme na očištěná data statistického úřadu, obrázek průmyslu se ani v dubnu oproti předchozím měsícům nemění k horšímu. Dokonce oproti březnu přidala 0,6 %, což v konečném důsledku znamená meziroční nárůst o téměř 6 %.
Titulky o propadu, kterých asi nebude málo, proto zatím nemusíme brát až tak vážně. Vzhledem k tomu, že výsledky jednotlivých oborů se již o faktor počtu pracovních dnů neočišťují, vypadají docela bledě. Propad výroby automobilů jako motoru průmyslu a vlastně i celého
HDP dosáhl téměř pět procent, výroba elektrických strojů a zařízení 3,6 %, strojírenství dokonce odepsalo 7,5 %.
Chybějící tři pracovní dny udělaly v číslech z průmyslu docela paseku, kterou ovšem nepochybně překryjí další měsíce s mnohem příznivějšími výsledky, jak už naznačily PMI nebo další ukazatele důvěry. Proto dubnový výsledek průmyslu nijak nepřeceňujeme, ani z něj neděláme žádné dalekosáhlé závěry. Ostatně meziměsíční nárůst výroby tohoto největšího tuzemského odvětví nám k tragickému hodnocení nedává vlastně ani žádný důvod.
Průmysl si i nadále udrží dominantní pozici motoru ekonomiky, i když je stále více třeba brát v úvahu, že jeho kapacity jsou v případě nejúspěšnějších oborů zcela naplněny. Prostor pro další růst se tak dále omezuje. Nejde přitom pouze o výrobní možnosti, ale stále více o nedostatek kvalifikovaných i nekvalifikovaných zaměstnanců. Ostatně statistiky volných pracovních míst, stejně jako průzkumy mezi zaměstnavateli, tento závěr každý měsíc potvrzují.