Už řadu let panuje názor, že země jako Spojené státy či Velká Británie jsou postindustriálními ekonomikami. Jejich jádrem tak není umouněná výroba materiálu a věcí, posunuly se směrem k nehmotnému. Jenže proč se tedy v USA stále vyrábí letadla, ve Walesu počítače a v Německu běžecká obuv? Proč se Walmart rozhodl, že během následujících deseti let vydá na zboží vyrobené v USA o 250 miliard více?
Naše chápání toho, jak firmy vyrábí automobily, chytré telefony a další fyzické produkty je velmi zastaralé. Řada z nás se totiž domnívá, že zvítězila hyperglobalizace a produkce se přemístila na druhou stranu světa do rozvíjejících se zemí. Jenže to je stále méně pravdou a už nějakou dobu naopak dochází k regionalizaci obchodu. A společnosti jako a Raspberry Pi vyrábí své produkty v zemích, které jsou obecně považovány za vysokonákladové. Proč?
Jde o výsledek několika sil a trendů, které v posledních deseti letech úplně změnily ekonomiku výroby. Stále významnější roli hraje čas a spotřebitel očekává, že se k němu objednané zboží dostane za jeden nebo dva dny. Proto je stále méně výhodné čekat na nákladní loď z Číny. Náklady lodní dopravy sice klesly, ale panuje vysoká nejistota ohledně dalšího vývoje cen ropy a na tento způsob může dolehnout i zvýšení regulace, která má za cíl snížení emisí. Lodní doprava tak z těchto důvodů pravděpodobně nebude nástrojem, který budou firmy v budoucnu masivně používat.
Dalším významným faktorem je automatizace. Inteligentní roboti dnes nahrazují lidské ruce. Patrné je to v každé domácnosti, kde používáme myčky, pračky a další spotřebiče a ani o tom v tomto smyslu neuvažujeme. V korporátním sektoru už některé společnosti provádí 90 % svých aktivit pomocí robotů a ti nepotřebují kromě elektrické energie a materiálu nic. Tento trend vede ke snižování konkurenční výhody zemí, které považujeme za nízkonákladové. Náklady práce jsou totiž v tomto smyslu většinou rozhodující položkou a s poklesem počtu potřebných zaměstnanců už nebude hrát takovou roli, jaká je v dané zemi úroveň mezd.
Můžeme na základě uvedeného tvrdit, že začal konec takzvaného offshoringu, tedy přesunu výroby do vzdálených zemí s nízkými výrobními náklady? Odpověď je trochu komplikovanější. Společnosti totiž nečelí binárnímu rozhodnutí: Vyspělá, nebo rozvíjející se země. Většinou závisí na složitých dodavatelských řetězcích a spíše bychom měli předpokládat, že offshoring bude pokračovat, ale jen v rámci jednotlivých regionů. Tedy například v rámci Evropy či Asie. Navíc bychom neměli zapomínat, že jsme se dostali do politického klimatu, ve kterém je na firmy vyvíjen tlak, aby se chovaly v souladu s národními zájmy. Příkladem je politika nové americké vlády, i když na přímá protekcionistická opatření zatím ještě nedošlo.
Sledujeme tedy konec globalizace? V oblasti celosvětového pohybu výroby a zboží možná ano. Země spolu sice budou dál obchodovat, ale objem obchodu už růst nemusí. Na straně výměny myšlenek a kulturních hodnot ovšem globalizace nekončí. Digitální propojenost ji naopak bude nadále zvyšovat. Rozdílné součásti globalizace se tak budou pohybovat jiným směrem.
Autor: Finbarr Livesey z University of Cambridge
(Zdroj: The Prospect Magazine)