Justin Trudeau je ve věku 45 let už 18 měsíců kanadským premiérem. Působí jako naprostý protiklad amerického prezidenta Donalda Trumpa. Je liberálem, je zábavný, chce chránit klima, není proti migraci. Když Trump oznámil, že na hranicích s Mexikem hodlá vybudovat zeď, Trudeau prohlásil, že Kanada má otevřenou náruč. Je také zastáncem volného obchodu a když se ho ptali, proč polovinu jeho vládního kabinetu tvoří ženy, odpověděl: „Protože je rok 2015.“ O kanadské politické hvězdě na pro Der Spiegel rozepisuje Axel Martens.
Na otázku, zda má jako „antitrump“, za kterého jej mnozí považují, s Donaldem Trumpem vůbec něco společného, Trudeau odpověděl: „Ano. Byl jsem zvolen svým národem s tím, že zajistím růst, zaměřím se na střední třídu a na ty, kteří tvrdě pracují. Pomohu jim, aby i oni těžili z ekonomického růstu, který jim zatím mnoho dobrého nepřinesl. S podobnými sliby byl zvolen i Trump, nicméně naše přístupy k řešení se poněkud liší. Když jsem s ním ale hovořil, celkem jednoduše jsme se shodli na tom, že chceme pomáhat lidem v našich zemích tak, aby to přineslo hmatatelné výsledky.“
Trudeau tvrdí, že se od něj jako od kanadského premiéra čekají dvě věci: Bude hájit kanadské zájmy a hodnoty a zároveň bude udržovat dobré a konstruktivní vztahy s obchodními partnery a nejbližším sousedem Kanady. Tedy se Spojenými státy. Na otázku, jak chce mít silnou a nezávislou Kanadu a zároveň neprovokovat Trumpa, odpověděl: „Kanada má nezávislou politiku od roku 1945. Kvůli velikosti a váze našeho souseda ve světě se často definujeme tak, že se vymezíme proti americké politice. Týká se to například Kuby, vietnamské války či jaderných zbraní. V minulosti jsme byli se Spojenými státy několikrát ve sporu. Ne vždy je k našemu prospěchu, abychom byli vnímáni jen jako přívěsek Spojených států.“
Trudeau byl podle svých slov překvapen, když se dozvěděl, že Trump vyhrál americké prezidentské volby. „Bylo zřejmé, že zloba a obavy Američanů jsou skutečné a to bude výzvou pro naše vztahy. Trump je prostě prezident, jehož ideologie ne vždy odpovídá té mé. Výzvou je ale i to, jak naložit s onou zlobou, frustrací s vládními institucemi, stranami a institucemi, které po dlouhé roky jasně ukazovaly, že s problémy běžných lidí nečiní ani zdaleka tolik, co by měly.“
Je tato frustrace hrozbou pro demokracii jako takovou? Trudeau v odpovědi poukazuje na kanadské volby v roce 2015, kdy se jeden z konzervativních kandidátů snažil zvítězit na základě rozdělování společnosti, politiky strachu a závisti. Proti němu ale Trudeau postavil vizi, která hovořila o tom, že „namísto ochrany před těmi nejhoršími z nás ze sebe dostaneme to nejlepší a budeme společně pracovat na řešení velkých problémů“. „Je lepší řešit věci dohromady, než neustále ukazovat na jiné. Emmanuel Macron a londýnský starosta Sadiq Khan mají podobný přístup, když tvrdí, že společně jsme silnější. A ono to funguje,“ říká kanadský premiér.
„Lidé od vás hodně čekají, stejně jako od Macrona a Merkelové. Dokonce si vás idealizují a mají o vás romantické představy. Co ale vy tři máte skutečně společného?“ Trudeau na tuto otázku odpověděl, že všichni tři chtějí pozitivně přispět ke globálnímu vývoji, ale jejich hlavním cílem je zlepšení života v jejich zemi. „Cítíme hodně strachu a zloby. Vždy budou lidé, kteří řeknou, ať se všechno zboří, protože to nefunguje. My tři se ale snažíme dokázat, že lze současné systémy používat, jen musíme zajistit, aby z nich těžili všichni.“
Trudeau podle svých slov vždy pozorně naslouchal Angele Merkelové, která se podle něj zaměřuje na ty správné problémy a oblasti. Sleduje zájmy Němců, ale ne z krátkodobé perspektivy. Chce zlepšit svět pro budoucí generace, ať už se to týká klimatu či migrace. „Nemá strach podívat se na dlouhodobé trendy a říci, co je skutečně potřeba, i když to na první pohled zřejmé není.“ Politici by pak podle kanadského premiéra měli udržovat vazby s běžnými lidmi a naslouchat jim. To není populismus, jde o skutečnou otevřenost a pokud chybí, „končí to velmi špatně.“
Co se může Evropa od Kanady naučit v otázkách migrace? Podle Trudeaua se v tomto ohledu Evropa nalézá v jiné situaci. „Kanada má to štěstí, že ji chrání oceány a její jižní soused je ohledně migrace hodně opatrný. Do Kanady tak neproudí nekontrolovaná vlna migrantů. Díky tomu máme zkušenosti, že když lidem pomáháme s integrací a vítáme je, pomáhá to hodně pozitivně celé ekonomice. Vytváří se nová pracovní místa, inovace a příležitosti. V konečném důsledku to brzdí i nekontrolovanou migraci. S ní pak nelze bojovat jen tak, že se vytvářejí bariéry. Musí se spolupracovat i se zeměmi, odkud migranti přicházejí.“