Zbývá týden do klíčového říjnového zasedání ECB, na kterém centrální bankéři odhalí plán ústupu z měnové expanze v příštím roce. Podle posledních slov Maria Draghiho zatím nepůjde o žádnou revoluci a je pravděpodobné, že útlum politiky QE se natáhne až do druhé poloviny příštího roku, zatímco první růst úrokových sazeb zůstane i po říjnovém setkání ECB v nedohlednu. Trhy jsou na něco takového v zásadě připraveny - implikovaná pravděpodobnost, že se sazby v eurozóně posunou ze záporu do konce roku 2018, je v tuto chvíli 0 %.
Hlavním argumentem, proč s obratem v měnové politice nespěchat, zůstávají pro Draghiho slabé “mzdové” a “inflační tlaky”. Na první pohled je ovšem jasné, že uvnitř euro-klubu existují propastné rozdíly. V ekonomikách, kde hospodářství nepřetržitě roste mnoho let v řadě, jsou mzdové tlaky silné - v Německu je nezaměstnanost na historických minimech a i proto letos mzdy rostou přes 4 % (nejrychleji za posledních 6 let). Naopak v Itálii přes zrychlení ekonomiky zůstává nezaměstnanost nad 11 % (oproti předkrizovým minimům na 6 %) a mzdy prakticky nerostou vůbec.
ECB zjevně v tuto chvíli přihlíží více k potřebám ekonomiky italské než německé. Svým způsobem tak supluje pomalé strukturální reformy v Itálii i absenci společného rozpočtu eurozóny. Tato politika se jí ale časem může vymstít.
Za prvé, skutečně rychle rostoucí ekonomiky může časem jednoduše “uvařit ve vlastní šťávě” - nadhodnotit jejich domácí aktiva a podpořit nezdravé zadlužování. To se nemusí týkat nutně pouze Německa, ale přesahy mohou být cítit i mimo eurozónu až v Česku…
A za druhé, může mít ve finále problém skutečně pomoci ekonomice v těžkých časech nové recese. Pokud k ní ECB doputuje s nulovými sazbami a nafouklou bilancí, nebude mít prostor pro uvolnění měnové politiky…, na rozdíl například od Spojených států (nebo i od Česka). Ve Frankfurtu tak v tu chvíli budou jen bezmocně přihlížet tomu, jak euro posiluje, kdy by si jednoduše zasloužilo slábnout. Mario Draghi by se měl ptát v Japonsku, Bank of Japan má s takovou pastí měnové politiky bohaté zkušenosti…
TRHY
CZK a dluhopisy
Česká koruna se dál snaží rozšiřovat zisky. Přejí ji vedle čistě technických faktorů rostoucí implikované sazby dostupné zahraničním hráčům a tím pádem i narovnávající se negativní forwardové body - to činí z koruny atraktivnější spekulativní hru, a to zvlášť v prostředí, kde nikdo nevěří brzkému růstu sazeb ze strany ECB (viz úvodník). Nehledě na volby tak koruna v dohledné době může rozšiřovat své zisky.
Zahraniční forex
Kurz eurodolaru se vrací k hladině 1,18, avšak vývoj úrokového diferenciálu pohybu vzhůru příliš nenahrává. Zatímco centrální bankéři z ECB neváhají dát najevo, že by politiku chtěli utáhnout (viz včera Draghi), tak z Fedu přicházejí signály, že další zvýšení sazeb se blíží (viz Dudley). Dobrý dojem z americké ekonomiky konec konců přinesla i Béžová kniha Fedu, která zmiňovala všeobecně utažený trh práce (napříč regiony).
Dnešek bude na data opět relativně chudý s tím, že jedinou výjimkou je podnikatelská nálada v průmyslu od Philly Fedu. Trh také může sledovat, co se bude dít ve Španělsku, neboť dnes končí ultimátum španělské vlády na to, aby Katalánsko stáhlo své požadavky na nezávislost (pokud ne tak centrální vláda sebere Katalánsku autonomii).
Ropa
Pokles zásob ropy v USA v minulém týdnu sice nakonec podle oficiálních čísel nebyl tak razantní, jak ukazovala data API, avšak s 5,7 milióny barelů byl i tak poměrně výrazný a cena Brentu se udržela nad 58 USD/barel. Roli v poklesu amerických zásob sehrály i odstávky produkce kvůli hurikánům.
Ceně ropy prospívají i obavy z dalšího dění na Blízkém východě, i když včerejšek v tomto ohledu nic zásadně nového nepřinesl.