Poslední zprávy z největší české automobilky Škoda Auto jenom potvrzují, jak moc česká ekonomika začíná narážet na své mantinely. Silná poptávka vede k tomu, že vozy pro evropský trh již nemá kde vyrábět. Některé z plánovaných novinek pro příští roky tak jednoduše v Evropě nebudou dostupné. Automobilka je sice rekordně zisková, ale naráží také logicky na silnější vyjednávací pozici odborů, které požadují dvouciferný růst mezd. Rychlejší růst mezd u třetího největšího zaměstnavatele v Česku (26,7 tis zaměstnanců) může mít silný signální efekt pro další podniky, a to nejen v automobilovém sektoru. V takové situaci logicky přichází na řadu otázka - nezačíná Česko ztrácet svoji cenovou konkurenceschopnost?
Než se pustíme do konkrétních čísel, je třeba zdůraznit jednu důležitou věc - postupné “ztrácení” cenové konkurenceschopnosti je v “dohánějících” ekonomikách (jako je ta česká) něco zcela přirozeného. Jak ukazují příklady zemí, jako je Dánsko, dlouhodobou ztrátu cenové konkurenceschopnosti může nahradit “konkurence kvalitou”. Není to ovšem nic automatického, v zemích jako Řecko ztráta cenové konkurenceschopnosti srazila ekonomiku časem do “kolen”. Pro Česko je důležité, aby o svůj “cenový polštář” nepřicházelo příliš rychle a podniky i vláda (regulací, programy podpory) měly šanci se na ni připravit.
Poslední čísla ukazují, že i když mzdy v tuto chvíli akcelerují, za posledních deset let se jednotkové pracovní náklady příliš nezvedly. V Česku a Polsku vzrostly o 15 %, zatímco v Rakousku o 19 % a v Německu o 21 %. Jednotkové pracovní náklady přitom berou v potaz růst průměrné mzdy jako podíl na produktivitě práce. Jejich nárůst ukazuje na růst mezd, který jednoduše nelze “vysvětlit” přírůstky produktivity. Česko z tohoto pohledu v posledních 10 letech sice zdražilo, ale ne tak rychle jako Rakousko nebo Německo. Vůči nim v poslední dekádě cenovou konkurenceschopnost neztratilo, ale naopak získalo.
TRHY
CZK a dluhopisy
Česká koruna se včera pokoušela dostat zpátky pod 25,40 EUR/CZK. Vyjádření Vladimíra Tomšíka o tom, že s růstem sazeb si bude zapotřebí “vybrat pauzu” ji nijak zvlášť neublížila. Vladimír Tomšík druhým dechem dodal, že pro rychlejší růst sazeb bude pravděpodobně prostor příští rok, kdy ECB začne normalizovat měnovou politiku. Konec týdne pro korunu vzhledem k propadům globálních akcií a nárůstu indexu strachu VIX může být méně optimistický.
Zahraniční forex
Zatímco hrozba obchodní války mezi USA a Čínou měla výrazné dopady na řadu trhů (viz propad akcií, výnosů dluhopisů a vybraných komodit), tak na devizových trzích s výjimkou posílení japonského yenu (a částečně švýcarského franku) se příliš neprojevila.
Nejzajímavějším měnou posledních hodin byla britská libra, která až do zveřejnění výsledků jednání Bank of England posilovala. Květnové zvýšení úroků BoE se přitom opravdu blíží, neboť již včera dva (z devíti) členů bankovní rady hlasovali pro okamžité zvýšení úroků.
V následujících hodinách budou trhy vyčkávat na reakci Číny na rozhodnutí amerického prezidenta uvalit cla na čínské zboží (v hodnotě až 60 mld. USD) a na zadání pro americké ministerstvo financí, jaká navrhnout opatření pro omezení čínských investic na území USA. Pokud bude obchodní válka dále eskalovat, dolar jakožto nejvýše úročená měna mezi hlavními měnami bude ztrácet, stejně jako měny napojené na komodity (rubl, australský či kanadský dolar).
Ropa
Cenám ropy se prozatím nepodařilo pokořit hranici 70 USD/barel, přičemž během včerejšího obchodování spíše čelily tlaku na lehké oslabení. Ten byl způsoben jak možným přestřelením cen v reakci na středeční pokles zásob, tak vybíráním zisků ze strany investorů. Ve čtvrtek navíc americký prezident Trump oznámil, že se plánovaná cla na ocel a hliník nebudou vztahovat na širší skupinu zemí (včetně EU), což je jistě povzbudivá zpráva pro americké producenty břidlicové ropy. Obava z rozpoutání obchodní války nicméně přetrvává, nejaktuálněji s ohledem na memorandum o uvalení cel na čínské zboží v hodnotě 60 mld. dolarů, které včera podepsal Donald Trump. Pokud by se Čína rozhodla oplácet stejnou mincí, což je zřejmě jediný způsob, jak by si čínský prezident mohl na domácí scéně zachovat tvář, pak by se postupně začaly naplňovat černé scénáře o bolestivé obchodní válce.