V červnu by se ve Švýcarsku mělo hlasovat o „drastické změně monetárního systému“. Na stránkách VoxEU na to upozorňuje Philippe Bacchetta, který působí jako profesor makroekonomie na University of Lausanne. Pokud by se Švýcaři skutečně rozhodli pro změnu, všechny vklady by byly z bank převedeny do banky centrální. Podle profesora tato iniciativa ale ignoruje „většinu toho, co víme o makroekonomii a monetární ekonomii“. Řeže si tedy Švýcarsko pod sebou svou monetární větev?
Popsaný plán by znamenal změny ve švýcarské ústavě, která by nově mimo jiné tvrdila, že peníze nejsou závazkem a centrální banka SNB může poskytovat finance přímo státu či domácnostem. Podobné reformy jsou z akademického hlediska zajímavé, ale ve Švýcarsku se jich zmocnili politici a jejich argumenty jsou „méně pečlivé a často přímo zavádějící“. Bacchetta tvrdí, že většina politiků a ekonomů je proti reformě, ale i tak je dobré podívat se na její hlavní rysy a možné důsledky.
Podle profesora stojí za návrhem změn etické a politické postoje, které ale ignorují naše znalosti z oblasti makroekonomie. Jedním z motivů je například „negativní sentiment vůči komerčním bankám, který značně posílil po poslední finanční krizi“. Zastánci změn proto požadují, aby banky nemohly „vytvářet peníze“ a rádi by snížili jejich ziskovost. Tvrdí také, že reforma by eliminovala riziko další krize a zvýšila finanční stabilitu. Ti, kteří se staví proti ní, jsou podle nich hlavně obránci zájmů velkých bank.
Bacchetta poukazuje na to, že bankovní systém vytváří nová depozita v případě, že poskytuje úvěry. Centrální banka je ale schopná ovlivnit objem nově vytvořených depozit a v rovnovážné situaci se jejich celkové množství rovná množství, které vyhovuje celé ekonomice. Někdy se ale objevuje názor, že banky tvoří peníze „z ničeho“. Takový pohled ovšem ignoruje vztah mezi novými úvěry a depozity a podle profesora jde o „monetární mystiku“.
Převod depozit na centrální banku by podle ekonoma mohl bránit finančním krizím v případě, že by jejich základem byly panické výběry vkladů z komerčních bank. Tedy klasické runy na banky. V posledních desetiletích ale k takovému typu krize podle profesora nedošlo. Podle jeho názoru je pak mylný i předpoklad, že nový systém by lépe stabilizoval ekonomický cyklus. K tomu by došlo pouze v případě vysoké korelace mezi peněžní nabídkou a úvěrovou nabídkou, která ale podle dat v krátkém období neexistuje. Podle profesora by se naopak schopnost centrální banky reagovat na vývoj cyklu v novém systému zhoršila.
Systém, v němž by peněžní nabídka spočívala čistě v rukou centrální banky, by tedy představoval razantní změnu, pro kterou možná hovoří „monetární mystika“, ale ne ekonomická analýza. „Je slabostí švýcarského demokratického systému, že občané mohou hlasovat o podobných návrzích bez toho, aby taková analýza byla k dispozici,“ tvrdí Bacchetta.
Zdroj: VoxEU