Benjamin Netanjahu je po volbách 9. dubna na cestě k tomu stát se nejdéle sloužícím lídrem Izraele – před sebou má již páté funkční období. A to i přes to, že čelí třem obviněním z korupce.
Když se jej loni na Ekonomickém klubu Washingtonu D.C. ptali, jak by si přál, aby na něj vzpomínali, řekl „obránce Izraele, osvoboditel jeho ekonomiky“. Do této vize zapadají i užší vztahy s Arabskými státy. Díky tomu by mohl dosáhnout mnoha cílů, které spadají mezi jeho hlavní priority: izolace Íránu, odklon Palestinců a podpora růstu skrze větší obchod a investice.
Jeho příznivci jej vidí jako tvrďáka v drsném sousedství. I když je Netanjahu z elity evropského původu, řadí se hlavně mezi nižší střední třídu nacionalistů, mnoho z nich původem z Blízkého východu. Tito lidé, kteří tvrdí, že nemají dostatečné slovo u soudu, v médiích a ve vyšším vzdělávání, jej vidí jako hospodářského mága. Přestože řady pracujících se v posledních letech rozrostly, HDP od té doby, co se Netanjahu znovu chopil úřadu v roce 2009, vzrostlo o 75 % na 354 miliard dolarů.
Z pohledu jeho kritiků zastává Netanjahu světonázor, který vytvářela staletí židovské perzekuce a jeho neústupná touha po židovské moci. Podle nich zasel v izraelské společnosti hluboké praskliny a zpochybňuje loajalitu těch, kteří se staví proti jeho agendě. Dále prý rozvrací systém, který ustavila generace zakladatelů národa, který měl zabránit růstu autokratických panovníků.
Netanjahu dává přednost stabilitě před velkými gesty a nárokům Palestinců na západní břeh Jordánu nevěnuje přílišnou pozornost. Počet židovských osadníků se za posledních deset let rozrostl skoro o půlku na 413 tisíc. Netanjahu řekl, že žádná budoucí smlouva nepovede k tomu, že Izrael bude držet celý Jeruzalém a že žádní osadníci nebudou muset svá obydlí opustit. A pár dnů před volbami řekl, že rozšíří suverenitu Izraele i na oblasti západního břehu Jordánu. Takovému slibu, který je zapálenou bombou, se vyhýbali lídři půl století. „To souhlasí s faktem, že si můžete vzít zemi lidu silou,“ řekl Nabil Šaát, poradce palestinského prezidenta Mahmúda Abáse. „Věděli jsme, že přesně to chtěl Netanjahu celou dobu.“
Čtvrt století poté, co si premiér Jicchak Rabin potřásl rukou s Jásirem Arafatem na stvrzení mírových dohod z Osla, historicky prvních mírových dohod mezi Židy a Palestinci, podporuje řešení dvou států pouze třetina Izraelců, což je o 70 % méně než v roce 2007. Podpora mezi mladými Židy, kteří neznají nic jiného než okupaci a násilí vycházející z palestinských povstání, je podle Izraelského institutu pro demokracii poloviční než u jejich rodičů. „Jsme svědky značného přitvrzení postojů mezi Židy a Palestinci od té doby, co je Netanjahu v úřadu.“
Změna Netanjahuova tónu ale pomohla vrazit klín mezi Palestince a jejich podporovatele ze Zálivu. Tím, že začal využívat sdílenou nesnášenlivost Íránu, cílí na to, že vytvoří širší dohodu s Blízkým Východem, který by posunul vztah mezi Araby a Izraelem dál od historie a otázky palestinské státnosti. Napětí s Íránem „posunulo Izrael a mnoho arabských států blíže k sobě než kdy jindy,“ řekl Netanjahu v září Valnému shromáždění OSN. „Izrael si hluboce váží těchto nových přátelství a věřím, že brzy přijde den, kdy Izrael bude moci rozšiřovat mír, oficiální mír, od Egypta a Jordánska až na další arabské sousedy, včetně Palestinců.“
Po rozporech s bývalým prezidentem USA Barackem Obamou vztahy Natanjahua s Trumpovým Bílým domem pookřály. Trump uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele a uznal i suverenitu Izraele nad Golanskými výšinami a snížil financování Palestinců. Palestina kontakty s USA přesekala a Abás se Trumpovu mírovému plánu, který má vydat po volbách, vysmál a obvinil jeho administrativu z toho, že zvýhodňuje Izrael.
Netanjahu vyhrál ve volbách i přesto, že byl obviněn z přijímání darů od bohatých přátel za 200 tisíc dolarů a snažil se získat sympatie médií tím, že měnil pravidla tak, aby přinášela výhody mediálním magnátům. Sám tato obvinění odmítá a vyšetřování označuje za levicový „hon na čarodějnice“. V prosincových průzkumech veřejného mínění uvedlo 36 % Izraelitů, že rozkoly mezi levicí a pravicí jsou největším zdrojem napětí v zemi a dokonce překonaly rozkoly mezi Araby a Židy. „Tato země je mnohem polarizovanější než před 10 lety,“ řekl Gerald Steinberg, profesor politologie na Univerzitě Bar-Ilan.
Nedávný zákon definoval Izrael jako zemi Židů, ale úplně opomněl zmínit rovnost Arabů, kteří tvoří pětinu obyvatelstva. Netanjahu dlouho rozdmýchává anti-arabské nálady. Při sestavování vládní koalice by mohl pomoci rasistické anti-arabské straně Ocma Jehudit, která podporuje vyhnání Arabů z Izraele a okupovaných území. Netanjahuova legitimizace extremismu ale také pobuřuje proizraelské lobbistické skupiny v USA.
Vztahy s Evropou na jednu stranu sice po jaderné dohodě s Íránem a po okupaci západního břehu ochladly, ale na druhou stranu je vřelejší k evropským pravicovým vládám. Loni přijal polský zákon, který bere jako urážku, když někdo veřejně prohlašuje, že Polsko nese jakoukoliv zodpovědnost za masové vyvražďování židů během druhé světové války. V červenci s pompou přivítal maďarského premiéra Viktora Orbána, se kterým sdílí antipatie vůči miliardáři Georgi Sorosovi, který financuje liberální síly v obou zemích. „Sjednocená Evropa není pro tuto zemi požehnáním,“ vyjádřil se Michael Oren, Netanjahuův poradce.
Netanjahu by mohl v červenci předčít zakladatele Davida Ben-Guriona jako nejdéle sloužící premiér Izraele. I když čelí vyšetřování a mohl by být donucen k rezignaci, pokud bude usvědčen, právní proces může trvat roky. Tím by získal spoustu času k přetváření izraelské společnosti. „Převzal Izrael jako liberální demokracii a tlačí jej do neliberální demokracie,“ řekl Gajil Talšír, přednášející na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „I když zmizí z izraelské politiky, jeho odkaz tu zůstane.“
Zdroj: Bloomberg