Blíží se konec období, během něhož stál Mario Draghi v čele ECB. Investor a ekonom Gavyn Davies tvrdí, že Draghi se nyní snaží zanechat svému nástupci ty správné nástroje monetární politiky. Dodává však, že zatím není jasné, zda možné reformy budou dostatečně radikální na to, aby Evropa dokázala ustát další recesi.
ECB se v březnu posunula směrem k expanzivnější monetární politice, nicméně podle Daviese nejde o žádný překvapivý krok. Došlo totiž k negativnímu posunu v projekcích vývoje produktu a inflace. Zároveň již ECB nehovoří o toleranci a ohlásila, že sazby zůstanou beze změn minimálně do konce roku 2019. Končící TLTRO (cílené programy refinancování) pak budou nahrazeny novými. Všechny tyto kroky jsou součástí existujících nástrojů, ale podle Daviese ECB vykazuje dokonce určité známky toho, že přicházejí i významnější změny.
„ECB standardně tvrdí, že krátkodobá ziskovost bankovního sektoru by neměla budit takové obavy, které by centrální bance bránily v použití nekonvenčních nástrojů pro uvolnění monetárních podmínek. Včetně negativních sazeb na bankovní depozita u ECB a nákupu aktiv TLTRO. Tedy nástrojů, které zplošťují výnosovou křivku, což má významný dopad na ziskovost bank. Vedení ECB obvykle tvrdilo, že stimulace má na banky pozitivní dopad ve formě silnější ekonomiky. A ten by měl převážit nad přímými negativními dopady monetárního uvolnění,“ píše Davies. Nyní ovšem Draghi a ostatní členové vedení ECB začínají naznačovat, že v budoucnu by další uvolňování mohlo vážněji poškodit ziskovost bank a následně dostupnost úvěrů.
Draghi například vyjádřil sympatie k systému negativních sazeb, který je používán ve Švýcarsku a Japonsku. Tento systém by znamenal snížení „zdanění“ rezerv, které banky drží u ECB. Davies tvrdí, že tato myšlenka ve zbytku ECB nenachází velké porozumění, ale Draghi se pravděpodobně domnívá, že jeho nástupci by nový systém přinesl větší prostor pro snižování sazeb do záporu a prodloužení období, po které by tam mohly zůstat. Investor dodává, že sazby by ale pravděpodobně ani potom nemohly klesnout výrazně pod současných mínus 0,4 %. A i prostor pro další snižování výnosů dlouhodobých aktiv je v eurozóně již značně omezen.
Jak jinak by mohl Draghi budoucímu šéfovi ECB pomoci? Pokusit by se mohl o „zostření inflačního cíle“ a tím také o zvýšení inflačních očekávání. Draghi sice doposud zdůrazňoval, že současný cíl ECB nastavený na 2 % je symetrický, ovšem „řada investorů předpokládá, že ve skutečnosti představují 2 % tvrdý strop“. Právě toto vnímání pak může být samo o sobě jednou z příčin, proč se ECB nedaří inflaci na cíl zvednout. Podle Daviese je navíc „pravděpodobně příliš optimistické očekávat, že v dohledné době dojde k formální změně v inflačním cíli“. Nicméně vedení ECB by mohlo začít zdůrazňovat, že „jakékoliv období nízké inflace bude vystřídáno odpovídajícím obdobím inflace vyšší pohybující se nad 2 %“.
V porovnání s americkým Fedem má podle Daviese ECB mnohem menší kredibilitu ohledně dosahování svého inflačního cíle. Ve svém arzenálu má sice banka ještě hodně zbraní, ale „žádná z nich není pravděpodobně dost silná na to, aby během další recese převážila fakt, že sazby nemohou klesnout hluboko pod nulu“. Navíc je nízká pravděpodobnost, že v případě potřeby dojde v eurozóně k rychlé aktivaci fiskální politiky. „Fed nyní vážně uvažuje o možnostech, jak během ekonomického útlumu udržet inflaci na cíli. ECB by měla činit totéž,“ tvrdí Davies.
Zdroj: FT