Mario Draghi se připravuje na svůj odchod z čela ECB a německý Der Spiegel tvrdí, že se snaží maximálně ulehčit příchod své nástupkyni, Christině Lagardeové. Mimo jiné to znamená, že „Draghi udělal vše, co je v jeho moci, aby připravil evropskou veřejnost na další uvolnění monetární politiky“. Podle něj je nezbytné a i když ECB nezmínila žádné konkrétní kroky, Draghi naznačil možnost dalšího snížení sazeb. K tomu by rád znovu rozjel program nákupu vládních obligací, „ke kterému jsou Němci zvláště skeptičtí.“ Der Spiegel píše, že ve světle zhoršujícího se ekonomického výhledu jsou podobné úvahy pochopitelné, ale Draghiho politika sebou také nese „řadu rizik a vedlejších efektů“.
„Rostou obavy, že ECB se pod vedením bývalé političky Lagardeové může podvolit rostoucímu tlaku vlád na neustálé poskytování levných financí, které by ulehčovalo jejich dluhovou službu,“ píše Spiegel s tím, že americký Fed je v podobně složité situaci. A „pravděpodobně podlehne tlaku prezidenta Donalda Trumpa a již brzy sníží sazby“. V Evropě již negativům plynoucím z nízkých sazeb čelí banky a střadatelé, jejichž úspory se téměř neúročí. Pojišťovny, penzijní fondy a finanční instituce „již nyní trpí kvůli stále těžšímu investování do ziskových aktiv“.
Lagardeová podle Spiegelu bude pravděpodobně nějaký čas „držet kurz, který nastavil Draghi“. Jako šéfka MMF si „vybudovala reputaci člověka, který vnímá centrální banky jako nástroj boje se všemi možnými problémy. Její zvolení do čela ECB je pak podle Spiegelu známkou, že „role německé centrální banky jako vzoru pro ECB nadále upadá“. Před dvaceti lety, kdy ECB vznikla, byla přitom Bundesbanka základem její vnitřní organizace a celého konceptu. Němce bylo přitom tehdy nutno poměrně značně přesvědčovat o výhodách společné měny. Dnes je Bundesbanka vnímána jako centrum monetárních jestřábů, ale pod Draghiho vedením získaly v ECB hlavní slovo monetární hrdličky. Tedy ti, kteří prosazují uvolněnou politiku a stimulaci.
Clemens Fuest, který stojí v čele institutu Ifo, v souvislosti se změnami ve vedení ECB hovoří o politizaci monetární politiky. Nízká inflace podle něj vede politiky k představě, že monetární politika se může stát všelékem bez jakýchkoliv nákladů a rizik. Lagardeovou v čele ECB ale vnímá pozitivně, jen by měla „co nejdříve dát veřejnosti najevo, že prosazuje nezávislou monetární politiku a ECB bude jednat jen v rámci svého mandátu“. Ansgar Belke z University of Duisburg-Essen vnímá její dosazení do čela ECB jako pokus o vyřešení základního problému eurozóny, který spočívá v tom, že „monetární politika nemá svou fiskální protiváhu“.
ECB nyní drží vládní dluhopisy v hodnotě 2,6 bilionu eur, což odpovídá 22 % HDP eurozóny. Jestřábi v ECB se v současnosti podle Spiegelu obávají, že Lagardeová se bude snažit pomoci vysoce zadluženým zemím tištěním peněz a „odpor uvnitř ECB je nepravděpodobný“. Pro německé střadatele to není dobrá informace a to samé platí pro celý finanční sektor. Nízké sazby jsou sice celosvětovým jevem, ke kterému vede řada příčin, ale „Němci jsou kvůli nim zvláště rozzlobení“. Podle některých německých ekonomů ECB navíc jen buduje základy další krize a snižuje motivaci k reformám na jihu Evropy.
Helmut Schleweis je prezidentem německé asociace spořitelen DSGV a varuje před tím, že se eurozóna může vydat podobným směrem jako Japonsko. Tam se sazby nachází extrémně nízko a „přispěly k bankovní krizi bez toho, aby pomohly hospodářství“. Podle jeho názoru bychom tak neměli podceňovat dlouhodobé negativní efekty nízkých sazeb. Schleweis se také obává o finanční zdraví institucí, které zastupuje. Der Spiegel rovněž tvrdí, že studie samotné ECB poukazuje na to, že nízké sazby neprospívají ekonomice tak, jak se obecně předpokládá. Banky se totiž v současném prostředí hlavně snaží najít vyšší výnosy u rizikových aktiv a tím „na finančních trzích vytvářejí vysokou nejistotu“.
Zdroj: Der Spiegel