Dluhopsiový král v blízký pokles americké ekonomiky nevěří, americký systém není schopen najít způsob, jak sdílet prosperitu tak, jak k tomu docházelo po druhé světové válce. Z členství v Evropské Unii podle Politica těží všichni, proti další integraci jsou ale především zaměření voliči na jihu a severu Francie, severu Itálie a na jihu Rakouska. Přinášíme pravidelné Perly týdne.
Ve světě…
Gundlach v recesi nevěří: Dluhopsiový král Jeffrey Gundlach se domnívá, že americká ekonomika se v roce 2020 vyhne recesi a vedoucí indikátory se začnou zvedat. Tvrdí to CNBC s tím, Gundlach ale také nevěří v uzavření obchodní dohody mezi Spojenými státy a Čínou. Ta totiž podle něj nemá nejmenší motivaci k tomu, aby uzavírala nějakou smlouvu v situaci, kdy jsou americké prezidentské volby vzdáleny méně než jeden rok. Na vyvolání recese by se pak podle investora musel prudce zhoršit spotřebitelský sentiment a vedoucí indikátory by se musely začít zhoršovat, k čemuž ale zřejmě nedojde.
CNBC přináší také rozhovor se známým investorem Howardem Marksem, podle kterého je ekonomická exponaze již stará a to samé platí o býčím trhu. Ve světě je pak hodně nejistoty a není tak dobré brát na sebe tolik investičního rizika jako třeba před třemi, či šesti lety, uvedl investor. Americká ekonomika si ale podle něj stále vede velmi dobře, což ukazuje například tvorba pracovních míst.
Začátek konce americké demokracie: Známý americký ekonom Daron Acemoglu poskytl rozhovor německému Spiegelu, ve kterém uvedl, že „americký systém není schopen najít způsob, jak sdílet prosperitu tak, jak k tomu docházelo po druhé světové válce“. Poukázal pak na středověká italská města, kde docházelo k rychlému ekonomickému růstu a kvetla demokracie. Jenže během třináctého století začala růst nespokojenost obyvatel, kteří začali cítit, že elity prosperují na jejich úkor. Řešením měl být systém, v němž vůdce lidu (podesta) bude tvořit protiváhu elitám. Jenže v praxi se spíše stávalo, že tento člověk začal zájmům elit sloužit.
Acemoglu to považuje za poučení pro dnešek a tvrdí, že ve zdravém systému dokážou elity a zbytek společnosti spolupracovat tak, že je to výhodné pro obě skupiny. Někdy ale dojde k narušení rovnováhy a došlo k tomu třeba v nacistickém Německu, či dnešních Spojených státech za vlády Donalda Trumpa. Pokud dojde příští rok k jeho znovuzvolení, půjde podle ekonoma o „začátek konce americké demokracie“. Trump totiž chce změnit politický systém a má „laxní přístup ke korupci a dezinformacím“.
Acemoglu se také domnívá, že historie jasně ukazuje jednu věc: Růstu nic nesvědčí tak, jako svoboda společnosti. To je důležité zejména pro země, jako je Čína, kde se vládne „shora dolů“. I v ní v historii docházelo k významným objevům a vynálezům. „Je ovšem zajímavé, že těm se často nedostalo širšího využití ve výrobě a ve společnosti. To je typickým rysem despotických režimů“ míní ekonom. V Evropě je pak podle něj „větší rovnováha mezi státem a společností než v USA“.
Kde proti integraci: V článku „The geography of EU discontent“ zveřejněném na stránkách VoxEU Lewis Dijkstra, Hugo Poelman a Andrés Rodríguez-Pose analyzují podporu a nesouhlas s evropskou integrací a rostoucí vliv euroskeptických stran. Tvrdí, že dosavadní analýzy se u těch, kteří jsou proti EU, zaměřují zejména na proměnné, jako je výše příjmů. Dijkstra a jeho kolegové ovšem míní, že rozhodující jsou naopak čistě geografické faktory – to, jaké regiony čelí dlouhodobějšímu ekonomickému a průmyslovému úpadku. Právě to, je „fundamentální příčinou protievropského postoje“. Autoři analýzy ukazují i následující mapu, ve které je vyznačeny podpora stran, které jsou proti evropské integraci:
Podle mapy jsou silně protievropsky zaměření zejména voliči na jihu a severu Francie, severu Itálie a na jihu Rakouska. Malou podporu mají protievropské strany naopak v zemích jako je Španělsko, Slovinsko, Chorvatsko, či pobaltské státy.
Z EU těží všichni: Politico se shodou okolností zase před několika dny věnovalo toku peněz v rámci EU a tvrdilo, že většina z nich teče v Evropě z východu na západ a ne naopak. Politico tvrdí, že bohaté západní země rády hovoří o tom, jak pomáhají svých chudším sousedům na východě. K tomu někdy dodávají, že ty jim za to nejsou dostatečně vděčné. Jenže „částky, které západní země posílají na východ v rámci rozpočtu EU, jsou mnohem nižší, než ty, které tu západní firmy vydělávají ze svých investic“.
Politico konkrétně tvrdí, že země jako Maďarsko, Polsko, Česká republika, či Slovensko dostaly z evropských fondů mezi lety 2010 – 2016 ekvivalent 2 – 4 % svého produktu. Zároveň z nich ale za stejné období odtekl kapitál ve výši odpovídající 4 – 8 % HDP. A „západní firmy také vydělávají na veřejných investicích prováděných vládami z východu EU. Například první vysokorychlostní vlaková trať vedoucí napříč baltskými státy byla navržena španělskými, německými a francouzskými firmami a první velký stavební kontrakt byl udělen firmě z Belgie“.
„EU je velmi výhodná pro všechny, ale všichni tu musí plnit své úkoly a také platit to, co mají zaplatit. Fondy soudržnosti nejsou žádnou charitou a je načase, aby západní politici řekli svým voličům, jak moc jejich země těží z rozšíření bloku na východ“, uzavírá Politico.
Evropská centra rychle rostoucích firem: Eurostat tento týden porovnává evropské země podle toho, jaký podíl na celkovém počtu firem v nich mají rychle rostoucí společností. Nejhůře je na tom v tomto ohledu Kypr, Rumunsko a Řecko. Průměr EU se nachází nad 11 % a vysoko nad ním je Irsko s více než 16 % podílem rychle rostoucích společností. Dobře si vede i Španělsko a Portugalsko, Česká republika je blízko průměru EU:
... a u nás doma
Slovenský tah na elektromobilitu: Slovensko sice už není „u nás doma“, ale i tak bychom rádi poukázali na to, že „od poledne 11. prosince mohou slovenští zájemci o elektrický nebo plug-in hybridní vůz zaregistrovat on-line svou žádost o státní pobídku. Ta se pohybuje ve výši osm nebo pět tisíc eur a dosáhnou na ni i soukromé osoby“. Upozorňuje na to centrum.cz „Primárním cílem je motivovat spotřebitele k nákupu vozidel, která přispívají ke snižování množství vypouštěných znečišťujících látek,“ uvedl mluvčí slovenského ministerstva hospodářství, které výzvu na poskytnutí dotace vyhlásilo, Maroš Stanko.
Bez hypotéky: Ihned cz píše, že „každý druhý byt ve velkých městech koupí lidé z vlastních peněz, hypotéku nepotřebují“. A dodává: „Centrální banka v posledních letech zpřísnila podmínky pro poskytování hypoték, aby zamezila riziku, že někteří lidé v budoucnu úvěry nezvládnou splácet a ohrozí tím banky. Vedlejším efektem regulace mělo být omezení nepřiměřeného růstu cen bytů. Údaje portálu CenováMapa.org, který využívá data z katastru nemovitostí, ovšem ukazují, že možnosti ČNB zchladit trh s byty jen pomocí zpřísnění hypoték jsou omezené“. Jedním z důvodů je právě to, že lidé ve velkém kupují byty kompletně z vlastních peněz.
Důstojnost poloviny: „Takzvaná minimální důstojná mzda - tedy částka, která Čechům vystačí na přijatelný životní standard - činí letos 31 463 korun hrubého, pro Prahu pak 36 850 korun. Projekt mapující příjem, který Čechům bez stresu vystačí na pokrytí běžných výdajů, představili experti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a Nadace Friedricha Eberta. Dosáhne na něj přitom jen asi polovina pracujících“, píše centrum.cz.
Portál dodává, že „ekonomická nejistota není problémem pouze u nízko-kvalifikovaných profesí, ale také u lidí, kteří nežijí s partnerem, u samoživitelek, seniorů či takzvaných singles. S pokrytím běžného životního standardu mají dále problémy profese, jako jsou úředníci, pracovníci v sociálních službách a zdravotnictví, umělci nebo vysokoškolští pedagogové“.