„Pokud někdy byla ta správná chvíle připomenout si to, že pouhé sny nic nezmění, pak je to nyní.“ Na stránkách Harvard Business Review to tvrdí Andrew King z Boston University, jeho kolega Ken Pucker a Auden Schendler z Aspen Skiing Company. Podle jejich názoru jsme totiž jasně viděli, že „virus jen tak nezmizí“ a moc nepomůže ani teplé počasí či hydroxychlorochin. V dohledné budoucnosti podle nich budou fungovat hlavně „nudná a nákladná řešení" jako sociální distancování a roušky. A to vše dává jedno poučení, které bude relevantní i poté, co pandemie skutečně poleví: „Touha po sexy jednoduchých řešeních může škodit, pokud stojí v cestě ozkoušeným řešením.“
King a jeho kolegové se domnívají, že i před COVID-19 panovala touha po jednoduchém řešení vážných společenských a ekonomických problémů včetně změn klimatu, příjmové nerovnosti a podobně. Mnozí měli za to, že změny mohou nastat díky nové formě kapitalismu a „novému typu vůdců firem“. Například Jamie Dimon, který stojí v čele , a Larry Fink, ředitel společnosti , nedávno představili vizi, podle které by starosti o životní prostředí, komunitu a zaměstnance vedly ke zvýšení ziskovosti. Ale tato vize narazila na realitu - The informovaly o tom, že ti, kteří se pod ní podepsali, nyní houfně propouštějí zaměstnance a zároveň vyplácejí dividendy a sklízí kritiku za to, že pro zaměstnance nezajišťují dostatečnou bezpečnost práce.
King tvrdí, že během posledních více než 25 let viděl řadu konzultantů, profesorů a manažerů, kteří nabízeli „kouzelná řešení“. Sám se přiznává k tomu, že se k nim někdy přidával. Pro řešení změn klimatu tak měly stačit jen chytré přístroje, odpady měly být vyřešeny recyklací, tenze ve společnosti měly skončit poté, co vedení firem pochopí, že zisky mohou zvýšit tím, že budou „šířit dobro“. King píše, že on sám býval z podobných myšlenek nadšený. Nyní se však stále více kloní k tomu, že řešení, která jsou výhodná pro všechny, nejsou tak reálná, jak se zdálo.
Podle vědce mohou „pečlivě vybrané studie ukazovat, co je také možné, ale ne to, k čemu v průměru dochází. Například společnost Patagonia bývá vydávána za příklad toho, jak může prosperovat firma, která se stará o celou společnost. Používá organicky vypěstovanou bavlnu, recykluje a tak dále. Ale jen málo firem může podle vědce následovat v praxi jejího příkladu. „Korporace mohou být součástí řešení tak, jak mnozí slibují. Ale žádat po nich, aby řešily problémy společnosti bez toho, aby došlo ke změně zavedených pravidel, fungovat nebude,“ míní King a jeho kolegové. A poukazují na to, že v posledních 20 letech došlo k exponenciálnímu růstu v počtu firemních výkazů zaměřujících se na udržitelnost, ale emise oxidu uhličitého rostly dál.
Podle vědců je tak načase vzdát se planých nadějí a dát se do práce. „Když Američané čelili špinavým řekám a hromadám odpadků, tak v sedmdesátých letech nečekali záchranu od hlubokých změn v kapitalismu, ale požadovali regulaci. Když americká města zahalil smog, aktivisté se neobraceli na ředitele firem, aby přišli s řešením, které bude výhodné pro každého, požadovali zavedení emisních standardů, píše King. Naděje podle něj není strategie, tou nejlepší je nyní návrat k tomu, o čem víme, že to funguje. I když jde o staré a nudné věci.
Držitel Nobelovy ceny James Heckman již před lety ukázal, že investice do vzdělání u malých dětí zlepšuje celkový stav společnosti a ekonomickou produktivitu. Jsou to ovšem náklady, které jsou vydávány dlouho před tím, než se dostaví výsledky, poukazuje King. I tak „je ale možná načase, abychom Heckmanovi naslouchali“. A u dalších problémů bude třeba „snahy a uskromnění se na to, aby bylo dosaženo výsledků“.
Zdroj: Harvard Business Review