Andrew Yang se možná stane starostou New Yorku, ale pro Paula Krugmana jde zejména o člověka, který tvrdí, že automatizace se stala hrozbou pro pracovní místa. A tento problém je nutno řešit takzvaným univerzálním příjmem. Krugman na stránkách The vysvětluje svůj negativní postoj k takovým teoriím a návrhům. A v jiném článku se zabývá očekávaným inflačním vývojem.
Automatizace a nutnost univerzálního nepodmíněného příjmu
Krugman tvrdí, že podle Yanga čelí Spojené státy společenské a ekonomické krizi vyvolané tím, že automatizace ničí pracovní místa. Řešením by pak měl být nepodmíněný plošný příjem, který by každý dospělý Američan dostával měsíčně a jehož výše by dosahovala 1 000 dolarů. Krugman ovšem podle svých slov nesouhlasí s touto „diagnózou“. A i kdyby byla správná, navrhované řešení dobré není.
Ekonom píše, že kdyby skutečně docházelo k mohutné automatizaci, muselo by se to projevit na produktivitě práce. Tedy na tom, kolik se toho v ekonomice vyrobí relativně k dosud zaměstnaným lidem. Jenže zhruba od roku 2005 je v USA pozorován znatelný pokles tempa růstu produktivity. Tedy opak toho, co by se dalo čekat, pokud by skutečně probíhala intenzivní automatizace výroby.
K tomu Krugman dodává, že i kdyby tato automatizace skutečně probíhala, univerzální příjem dobrým řešením není. Nesl by obrovské náklady, což ukazuje i současná pomoc americké vlády, která dosahuje 1 400 dolarů na osobu. Lepší by v případě popsaného problému vyvolaného automatizací bylo vyplácet cílenou podporu těm, kteří zaměstnání skutečně ztratí.
Inflace
V letech 2011–2012 bylo podle Krugmana jednoduché rozptýlit obavy z dlouhodobě vysoké inflace pohledem na chování jádrové inflace. Nyní je situace v tomto ohledu rozdílná, protože se dá očekávat i zvýšení inflace jádrové, tedy očištěné o ceny energií a potravin. K tomu ekonom dodává, že růst inflace nebyl v minulosti ničím neobvyklým, většinou byl ale jen přechodný, až v sedmdesátých letech došlo k dlouhodobému zvýšení inflace. Jaký bude podle ekonoma současný vývoj?
Krugman míní, že rozhodující je z hlediska trvání inflace chování cen, které se jinak příliš často nemění. Pokud se totiž začnou výrazněji hýbat i tyto ceny, inflace v ekonomice zakoření hlouběji a je pak těžší ji snížit. V sedmdesátých letech k tomu došlo a Paul Volcker v čele Fedu pak musel přistoupit k razantnímu a dlouhodobému monetárnímu utahování. Právě kvůli tomu se používá jádrová inflace, ale podle ekonoma jde jen o hrubý indikátor toho, jak se skutečně hýbou ceny tam, kde k většímu pohybu obvykle nedochází.
O sestavování indexu jen výjimečně se měnících cen se pokouší Atlanta Fed a Krugman píše, že tento index bude v následujících měsících pozorně sledovat (tzv. Sticky Price Consumer Price Index – viz graf níže). K tomu ekonom dodává, že pandemie měla pravděpodobně neobvyklé dopady na ceny a oživení sebou přinese různé „cenové bubliny“ mimo oblast potravin a energií. Celková inflace tak bude pochybným ukazatelem toho, co se děje, a to samé může platit o tradičně používané jádrové inflaci. To vše znamená, že je třeba více než kdy jindy přemýšlet nad tím, co nově zveřejňovaná čísla vlastně znamenají.
Zdroj: NYT, Atlanta Fed