Fed se nachází ve velmi choulostivé situaci, která nemohla být lépe demonstrována než prezentací nové (tj. březnové) kvartální prognózy. Na ní je zajímavé, že Fed sice provedl poměrně zásadní úpravu růstu a inflace ve stagflačním duchu, avšak nikterak nezasáhl do konsensuální projekce vývoje oficiálních úrokových sazeb pro následující tři roky. To lze v jistém smyslu interpretovat jako holubičí signál, jenž je navíc komunikačně podpořený tím, že v základním scénáři Fedu je pro-inflační šok přicházející z vyšších brán jen jako dočasný s tím, že dlouhodobá inflační očekávání zůstanou ukotvena.
Druhým lehce hobičím signálem je pak reálný zásah do měnové politiky, který spočívá ve zpomalení tempa redukce bilance Fedu (neboli tzv. kvantitativního utahování). Aby Fed předešel možnému napětí na peněžním trhu, tak centrální banka od dubna hodlá prodávat dluhopisy již “jen” za 40 mld. dolarů měsíčně, přičemž aktuálně prodeje činí 60 mld. dolarů. Šéf Fedu J. Powell se snažil na tiskovce tuto úpravu bagatelizovat v tom smyslu, že nejde o úpravu měnové politiky (čti restrikce), ale jen o technicky laděné opatření. Nicméně zde je třeba vidět, že manipulace s bilancí je nyní již vcelku standardní nástroj měnové politiky (kdy její redukce je považovat za restrikci). Na druhou stranu je ale třeba k tomuto tématu dodat, že podle Powella mezi centrálními bankéři panovala velká shoda ohledně toho, že není třeba tento proces (prodejů dluhopisů) přerušit či dokonce zastavit, jak se o to bylo popsáno v podrobném zápisu z diskuze z lednového zasedání FOMC.
Jak tedy dále, resp. jak dlouhá může být právě započatá pauza ve snižování amerických oficiální úrokových sazeb? Šéf Fedu Powell se samozřejmě snažil vyhnout odpovědi na přímou otázku směřující k možnému rozhodnutí na příštím - tedy květnovém - zasedání. Powell pouze uvedl, že s ohledem na velkou nejistotu v budoucí hospodářské politice, Fed nebude nikam pospíchat. Šéf centrální banky ovšem jedním dechem dodal, že vedení Fedu bude bedlivě sledovat především tvrdá data přicházející z ekonomiky. Ta prozatím podle Powellla nevykazují výrazné změny směrem k horšímu, ale z tónu jeho přednesu na tiskovce vyplývá, že pokles ekonomické aktivity představuje nyní větší riziko, než eventuální (jednorázový) nárůst inflace.