Následuje úplné znění záznamu ze zasedání bankovní rady ČNB ze dne 27. června 2002
Předložená 6. situační zpráva o hospodářském a měnovém vývoji dokumentovala, že měnový a hospodářský vývoj vcelku odpovídal předpokladům, na jejichž základě přijala bankovní rada své měnově politické rozhodnutí 26. dubna 2002 (snížení sazeb o 0,5 p.b.). Predikovaná meziroční inflace míří pod cílované pásmo, návrat do pásma lze očekávat až v polovině roku 2003. Pokud jde o váhu pro- a protiinflačních rizik, jejich těžiště se dále posunuje do oblasti desinflace. Důvodem jsou především exogenní faktory: vývoj světových cen surovin, vývoj kursu koruny zejména vůči dolaru a stále váznoucí hospodářské oživení ve světě.
Kurs koruny vůči euru se po dubnovém snížení sazeb po dobu cca dvou měsíců stabilizoval a nereagoval na nové údaje o inflaci, obchodní bilanci, výrobě a tržbách, resp. ani na výsledky voleb. Při nakládání s devizovými výnosy z privatizace plynárenství postupovaly ČNB a FNM v souladu s usnesením vlády o strategii řešení kursových dopadů přílivu kapitálu z privatizace. Negativní důsledky předchozí rychlé apreciace se projevily ve zhoršení výsledků finančního hospodaření ve zpracovatelském průmyslu za l. čtvrtletí. Dle vývoje struktury úvěrové emise lze předpokládat, že působily i na větší zdrženlivost bank při poskytování úvěrů podnikům. Podle dosud dostupných dat však zatím neexistují dostatečně průkazné signály o závažném vlivu kursu na konkurenceschopnost exportu, na situaci v oblasti zaměstnanosti a mezd, na celkový ekonomický růst a vnější nerovnováhu. K opětovnému posílení koruny došlo až v posledních dnech. Vlivem pohybu kursu a inflačních očekávání se tak opětovně zpřísňují měnové podmínky.
Úrokové sazby po celé délce výnosové křivky se prakticky neměnily. Spread vůči zahraničí je u dlouhodobých a střednědobých sazeb minimální. Nízké reálné úrokové sazby přispěly k masivnímu vzestupu úvěrů poskytovaných domácnostem, které se meziročně zvýšily o čtvrtinu. Podstatná část tohoto zvýšení připadala na hypotéční úvěry. Naopak klesají úvěry poskytované podnikům pod zahraniční kontrolou.
Zpomalení dynamiky růstu hrubého domácího produktu v l. čtvrtletí bylo v souladu s predikcí ČNB, domácí poptávka se vyvíjí uspokojivě. Poslední (květnové) údaje o zahraničním obchodě zčásti korigovaly předchozí velmi pozitivní vývoj. Vývoj státního rozpočtu - po vyloučení jednorázových příjmů z privatizace - je ve srovnání s loňským rokem horší.
V navazující diskusi členové bankovní rady shodně potvrzovali posun rizik do oblasti desinflace, ke kterému dochází v důsledku vývoje exogenních faktorů. Tyto faktory jsou volatilnější než vnitřní poptávkové a nákladové vlivy, a proto mohou do inflačních prognóz vnášet větší nejistoty. To dokumentuje i míra odchylek od tzv. Consensus Forecasts, jež jsou obecně využívány pro prognózy exogenních faktorů. V této souvislosti bylo ještě připomenuto, že prudké výkyvy světových cen či měnových kursů spadají do institutu výjimek z plnění inflačních cílů.
Diskuse bankovní rady byla ovlivněna tím, že v posledních dnech vývoj kursu české koruny k euru opět obnovil svou apreciační tendenci. O příčinách byly vysloveny některé hypotézy. Je velmi pravděpodobné, že silná koruna do značné míry souvisí s globálním vývojem, jenž je finančními trhy hodnocen tč. velmi negativně: jedná se zejména o sílící nedůvěru v americký dolar a tamější akciové trhy, o hrozbu finančních krizí v některých regionech a o pomalý proces oživování světové ekonomiky. Zazněl názor, že dosavadní údaje o nabídkové straně ekonomiky mohou naznačovat její větší odolnost vůči účinkům silného kursu ve srovnání s dřívějšími předpoklady. Bylo však současně konstatováno, že ekonomika se sice dovede vypořádat s krátkodobým šokem, ale permanentní posilování kursu koruny by vedlo ke změnám ve struktuře reálné ekonomiky s navazujícími negativními dopady na hospodářský růst.
Někteří členové bankovní rady upozorňovali, že v české ekonomice odeznívá investiční vlna, jak o tom svědčí změny ve struktuře dovozů, pokles dynamiky neprivatizačních přímých zahraničních investic a vývoj bankovních úvěrů podnikové sféře. Spotřeba domácností se i nadále vyvíjí dynamicky, je podporována transfery z oblasti veřejných financí a rozvojem spotřebitelských úvěrů. Z údajů o vývoji vnitřní ekonomiky, především o růstu domácí poptávky plyne, že dodatečný silný měnový impuls by dokonce mohl ohrozit udržitelnost hospodářského růstu.
Proti tomu bylo argumentováno, že vzrostlo riziko delšího setrvání inflace pod cílovaným pásmem, a že v takové situaci by určité snížení sazeb bylo adekvátním opatřením. Oslabení amerického dolaru vůči euru zřejmě není krátkodobým vychýlením, dovozní ceny jsou hluboko pod loňskou úrovní. Do jisté míry se již zvyšuje elasticita některých tuzemských cen na pokles externích nákladů. Jelikož ani další vnitřní faktory nezrychlují inflaci, pak aktuálně nejsou zřetelné žádné důvody pro to, aby se inflace rychleji vracela do cíleného koridoru. Uvolněná fiskální politika je střednědobým inflačním rizikem, jehož váha v aktuální situaci není taková, aby převážila momentální desinflační tlaky.
Členové bankovní rady se shodovali v názoru, že se dubnové výrazné snížení úrokových sazeb ukázalo jako adekvátní tehdejší situaci a vycházelo ze správného ohodnocení rizik dalšího vývoje.
Na závěr svého jednání rozhodla bankovní rada většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace nezměněnou na hladině 3,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady, dva hlasovali pro snížení úrokových sazeb o 0,25 procentního bodu.
Přitomni: Guvernér doc. Ing. Z. Tůma, CSc., viceguvernér Ing. O. Dědek, CSc., viceguvernér RNDr. L. Niedermayer, vrchní ředitelka Ing. M. Erbenová, Ph.D., vrchní ředitel doc. Dr. Ing. J. Frait, vrchní ředitel Ing. P. Racocha, MIA, vrchní ředitel Ing. P. Štěpánek, CSc., Ing. J. Rusnok, ministr financí ČR