Dokonalá bouře na globálních trzích dluhopisů nekončí. Poté, co ji svým jestřábím vystoupením přiživil minulý pátek šéf Fedu Warsh, se epicentrum problémů přesunulo přes Japonsko, kde po pondělním bankovním svátku čelily britské vládní dluhopisy masivnímu výprodeji. Ušetřena však nezůstala ani kontinentální Evropa, kde navíc zatopily pod kotlem raketově rostoucí ceny plynu. Ty přitom na nizozemské burze včera vystoupaly na nejvyšší úrovně od roku 2022.
Poskládáme-li si dohromady eskalaci napětí v Perském zálivu a napětí na ose Ukrajina-Rusko a připočteme-li k tomu velmi nízké naplnění zásobníků před blížící se zimou v EU (viz graf), pak nám z toho vyjde závěr, že současné ceny plynu (a zřejmě i ropy) nemusí rychle klesnout a pevně úročeným instrumentům tak rychle globálně ulevit.
Přitom pokud hovoříme specificky o eurozóně, tak včerejší inflační data za měsíc srpen nebyla nijak znepokojivá, respektive přesně naplnila tržní očekávání. Meziroční změna indexu HICP dosáhla 3,3 %, jádrová inflace zůstala na úrovni 2,4 % a růst cen v sektoru služeb dokonce viditelně zpomalil. Tady ovšem dobré zprávy končí. Náš první nowcastový odhad (Stopař) pro zářijovou inflaci v EMU totiž hlásí další mírnou akceleraci celkové inflace na 3,4 % meziročně. Vezmeme-li pak v úvahu současné ceny plynu, které jsou meziročně vyšší o nějakých 70 %, pak je velmi pravděpodobné, že se celková inflace skrze vyšší ceny energií (a velmi pravděpodobně i potravin) na přelomu roku posune ještě výše – tedy někam do intervalu 3,5-4,0 %.
Přesně za týden a den přitom máme zasedání ECB, kde se vše výše uvedené bude řešit. Zvýšení depozitní sazby ECB o 25 bazických bodů je sice pro trh hotovou věcí – otázka však zní, zda se sazba na horní hraně neutrálního pásma (2,0-2,50 %) bude Ch. Lagardeové & spol. jevit dostatečně vysoko, aby věřili, že inflační tlaky potlačí. Relativní odolnost ekonomiky vůči vnějším šokům, a především vysoké ceny plynu přitom hovoří pro další období s inflací nad cílem, což může být s ohledem na nedávné postcovidové proinflační trauma pro evropské centrální bankéře nepřijatelná představa.
V tomto kontextu pak budou důležité výstupy z kvartální prognózy ECB. Pokud bude základní scénář vytvořený analytickým aparátem ECB počítat s (nejen celkovou, ale i jádrovou) inflací viditelně nad cílem v roce 2027, tak bude mít trh důvod sázet na to, že depozitní sazba vystřelí na 3 % a výše. Za těchto okolností se pak aktuální očekávání zabudovaná do eurové výnosové křivky (tj. cca 70bps nad současnou úrovní) nemusí jevit nijak přehnaně vysoko.
TRHY
Koruna
Česká koruna ztratila vítr z plachet a ani relativně vysoké domácí tržní sazby jí včera příliš nepomohly držet pozice – měnový pár se vrátil do blízkosti 24,20 EUR/CZK. Zítřejší mzdy i v případě o něco vyššího čísla pravděpodobně koruně příliš nepomohou, stejně jako páteční inflace (náš odhad je lehce pod trhem).
Eurodolar
Ačkoliv se během včerejší seance dostala do hry řada důležitých dat (inflace v EMU, v USA index ISM a JOLTs), tak hlavní show obstaraly rostoucí ceny komodit – především pak ropa a v Evropě plyn. Jeho cena se přitom vyšplhala na burze v Nizozemí na nejvyšší úrovně od konce roku 2022 (více viz úvod). Vzhledem k tomu, že eurozóna je velkým importérem jak ropy, tak plynu a USA naopak vývozcem, tak pro eurodolar jde pochopitelně o medvědí signál.
Dnes odpoledne se do hry dostanou další důležitá americká data (ADP z trhu práce), která by eventuálně mohla dolar dále podpořit. Ceny ropy a plynu však mohou být opět pro chování měnového páru určující.