Když už jsme si všichni mysleli, že Pakt stability a růstu je definitivně mrtev, přišlo rozhodnutí Evropského soudního dvoru, který zrušil rozhodnutí rady ministrů financí (ECOFINu v bruselském žargonu) z listopadu loňského roku. Koncem loňského roku se totiž ministři usnesli, že Pakt „suspendují“ pro Německo a Francii, které nebyly schopny plnit kritérium schodku veřejných rozpočtů ve výši maximálně 3 % HDP. A to bylo přece jenom příliš i pro obecně opatrný Evropský soudní dvůr, neboť rozhodnutí ECOFINu de facto vytvořilo precedens, kdy Rada může vyjmout jakoukoliv zemi z plnění jakéhokoliv ustanovení acquis communitaire.
Takže všechno dopadlo dobře? Ne tak úplně, neboť je jasné, že Pakt tak, jak jsme ho znali, je mrtvý a v roce 2004 nikoho ani nenapadne sankcionovat jakoukoliv členskou zemi za porušování pravidel Paktu. Od listopadu 2003 se totiž „osmělily“ i další země a dnes přesahují schodky veřejných rozpočtů hranici 3 % HDP v nejméně šesti „starých“ a v prakticky všech „nových“ zemích Evropské unie.
Členské země na tento vývoj reagovaly a v klasickém stylu politiků se rozhodly problém vyřešit zrušením omezení. Podle nových pravidel bude mít Evropská komise právo jen „doporučovat“ nápravu, ale již nebude mít pravomoc navrhovat sankce. Takže rozhodnutí ECOFINu z loňského roku se stává základem nové praxe a „hříšníci“ proti pravidlům Paktu se již nemusí ničeho obávat.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora tedy mnoho prakticky nezmění. Nicméně, jeho význam je alespoň symbolický: Pakt stability a růstu zůstává v platnosti, i když je výrazně oslaben. To může být důležité i pro nové členské země. Například při sestavování nové české vlády se zdá být jisté jen to, že politici chtějí nadále plnit tzv. konvergenční program, který postupně stlačuje schodky veřejných rozpočtů pod úroveň 3 % HDP. Samozřejmě, že jde o program velmi chatrný a nedostatečný, ale představte si, co by s rozpočtem naši politici provedli bez jakéhokoliv omezení ze strany Paktu.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)