United Airlines požádala chicagský úpadkový soud o prodloužení lhůty, do jejíž vypršení je pod ochranou věřitelů. Dostat se z takzvané „Chapter 11“ se téměř žádné firmě nepodaří - jedná se jak o ochranu firmy před věřiteli, tak především o ochranu majetku věřitelů a firma se např. nemůže běžně zadlužovat ani investovat. Jedná se spíše o dobu, kdy se firma má konsolidovat a připravit na uspokojení co největší části věřitelů. Pokud má dojít k zázračnému uzdravení, musí management drasticky snížit náklady. U United Airlines je však situace poněkud odlišná.
Po 11. září došlo k hlubokému poklesu celého odvětví, americká vláda poté svolila garantovat půjčky postiženým přepravcům. Ne všechny problémy tohoto sektoru lze však svádět na 11.9. Velcí přepravci si zvykli na trvale rostoucí trh a regionální dominanci. Zanedbávali optimalizaci nákladů, najímali obrovská množství zaměstnanců a štědře rozdávali benefity. V posledních letech však byly zasaženi hned ze dvou stran. Ranou z čistého nebe byl terorismus, nicméně daleko fundamentálnějším problémem je tvrdá konkurence ze strany tzv. „low-cost“ společností.
V Evropě, kde měli národní přepravci zaručené monopoly (přesně v duchu kroků, o kterých jsme informovali v předchozích dvou dnech v souvislosti s
Aventis a Deutche Bank) a mnozí jsou ještě nyní z velké části vlastněni státem, je rozdíl v efektivitě ještě markantnější. Je zde však řešen masivními dotacemi ze státní pokladny. United Airlines (UA) dostaly od státní „Air Transportation Stabilisation Board“ záruky na úvěr 2 mld. USD. Nyní žádá o další 1,6 mld., avšak osud této žádosti je značně nejistý, protože ji lze považovat za zasahování do volné soutěže. Rozdíl v přístupu mezi EU a USA k volnému trhu je viditelný právě na tomto případu.
Pokud si dovolíme prognózovat vývoj tohoto odvětví, je nutné tyto dva regiony oddělit. Ve Spojených státech se dá očekávat úpadek několika přepravců (právě např. UA). Ostatní čeká poměrně dlouhá a bolestná restrukturalizace. Nepříjemné je to, že závazky vůči vlastním penzijním fondům se příliš restrukturalizovat nedají. Naopak potenciál je jak u stávajících, tak u teprve vznikajících nízkorozpočtových aerolinií. IPO u firem jako Independente Air budou, pokud k nim dojde, jistě zajímavé.
Na starém kontinentu je situace poněkud odlišná. Dá se očekávat vytrvalá podpora tradičních společností ze strany vlád. Dovedete si představit že by šla do konkurzu třeba Air France? Firmy jako Easyjet a Ryan Air budou mít tedy obtížnější pozici. Na druhou stranu, rozdíl v efektivitě je zde ještě větší než v USA, a proto mají tyto nové firmy slušnou šanci významně růst. V úvahu je třeba také brát rostoucí deficity veřejných financí a tedy těžší výdajové podmínky vlády.
Ondřej Stehlík, Patria Direct