Když Evropská Komise („Komise“) v září 2002 zveřejnila návrh nové směrnice o harmonizaci předpisů týkajících se úvěrů pro spotřebitele („návrh Směrnice“), pravděpodobně očekávala, že při jeho prosazování zejména v Evropském parlamentu („EP“) svedou zástupci dotčených zájmových skupin (tj. úvěrových institucí a spotřebitelů) neúprosný souboj o jeho konečnou podobu. Jistě ale netušila, s jak negativní odezvou se návrh Směrnice setká už při úvodním stádiu legislativního procesu.
Výsledkem zatímního projednávání návrhu Směrnice v EP je totiž více než 500 pozměňovacích návrhů, o než se podělili poslanec EP a zpravodaj návrhu J.Wuermeling (181 pozměňovacích návrhů předložených společně s hodnotící zprávou v lednu loňského roku) a hospodářský a měnový výbor EP (321 pozměňovacích návrhů, zveřejněných počátkem letošního roku). Toto samo o sobě unikátní číslo je ještě zvýrazněno tím, že samotný návrh Směrnice má pouhých 38 článků a v porovnání s jinými legislativními produkty Komise se řadí spíše k těm subtilnějším. Jádrem probíhajícího sporu je míra regulace, kterou by měl návrh Směrnice do zatím značně roztříštěné legislativy jednotlivých členských států v oblasti spotřebitelských úvěrů přinést.
Zpravodaj návrhu, zastupující spíše konzervativní křídlo poslanců EP, se svými pozměňovacími návrhy snaží dle vlastních slov zabránit tomu, aby se poskytování úvěrů prodražilo a svázalo přemírou pravidel, které z něj v konečném důsledku učiní pro spotřebitele hůře dostupný produkt. Jeho pozměňovací návrhy jsou pak reakcí na stanovisko Komise, která odmítla původní požadavek na stažení návrhu Směrnice z jednání EP. Naopak hospodářský a měnový výbor EP svými připomínkami podle svých slov vrací návrhu Směrnice původní smysl, který by v případě přistoupení na změny navrhované zpravodajem byl zcela negován. Výbor zásadně nesouhlasí, aby z návrhu Směrnice vypadly instituty jako podrobná regulace zpracování osobních dat spotřebitelů, regulační rámec pro zprostředkovatele úvěrů, možnost spotřebitelů odstoupit od uzavřené smlouvy, výčet zakázaných tzv. nevýhodných (unfair) klauzulí ve smlouvách, či podrobné informování spotřebitelů o nákladech úvěru, výpočtu úroků a úroků z prodlení, atd.
Hlavním cílem návrhu Směrnice jak jej vidí sama Komise, je přitom pokrýt všechny představitelné typy spotřebitelských úvěrů v reakci na dynamicky se vyvíjející produkty na trhu (s výslovným vyjmutím hypotečních úvěrů z její působnosti), jakož i (prostřednictvím sjednocení regulačního rámce) přispět v úvěrových vztazích ke spravedlivějšímu rozdělení odpovědnosti profesionálních poskytovatelů úvěrů na straně jedné, a spotřebitelů na straně druhé.
Návrh Směrnice čeká ještě v rámci evropského legislativního procesu dlouhá cesta, nicméně bude zajímavé sledovat, jak se podoba původního návrhu bude vyvíjet – zejména s ohledem na to, že v případě jeho přijetí patrně významným způsobem ovlivní trh se spotřebitelskými úvěry ve všech stávajících i budoucích členských zemích EU, tedy i v České republice.
Ivan Sagál
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal