Veřejné rozpočty se konečně posouvají více do centra pozornosti těch, kteří s nimi budou moci něco udělat. Podle předsedy ODS a předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause bude muset nová vláda okamžitě vyhlásit střednědobý konsolidační program veřejných financí. V rozhovoru pro iDNES dokonce poprvé zazněla slova, že konsolidace veřejných rozpočtů nepřinese jen příjemné věci.
Nedávno se k podobné problematice vyjádřil také současný ministr financí Jiří Rusnok. Podotkl, že nová vláda by si v rozpočtovém programu měla stanovit jasný cíl snížit do roku 2006 deficit rozpočtu pod tři procenta hrubého domácího produktu. Pokud jde o státní rozpočet, to by nebyl zas až tak velký problém, i když i zde lze nalézt řadu zvláštností (převody z FNM, odklady splácení ztrát KoB). V loňském roce činil schodek státního rozpočtu 3,2% HDP a letos pravděpodobně dosáhne podobné hodnoty.
Jiná je ovšem situace u celkového schodku veřejných rozpočtů. Ten by neměl podle Maastrichtských kritérií překročit 3% HDP. Podle odhadů Evropské komise se schodek veřejných rozpočtů v loňském roce prohloubil na 5,5% HDP z 3,3% v roce 2000 (údaje očištěné o mimořádné příjmy a výdaje). Pro letošní rok počítá Evropská komise se schodkem ve výši 6,6% HDP, což je více než dvojnásobek přípustného limitu. Naše prognózy se příliš neliší. Pro loňský rok odhadujeme schodek veřejných rozpočtů bez příjmů z privatizace na 5,2% HDP, v letošním roce očekáváme schodek ve výši 7,8%.
Prozatím se žádná politická strana neodhodlala nastínit cestu, která by měla vyvést státní rozpočet a celkové veřejné finance z chronické schodkovosti. Sem tam se mihne zmínka o daňové reformě. Ale co reforma výdajové strany rozpočtu? Před volbami to je vcelku pochopitelné, neboť rozpočtová politika se úzce prolíná s politikou sociální. Volba sociální politiky závisí na ideologickém zaměření jednotlivých stran. Zbytek je však především ekonomická úloha a jednotlivým stranám nic nebrání představit veřejnosti nejen dílčí představy, ale také jejich dopady v komplexní podobě.
David Marek