Jen velmi těžko nyní najdeme mezi předními ekonomy a analytiky někoho, kdo je více "bearish" než hlavní ekonom investiční banky Morgan Stanley Stephen Roach. Jeho názory - podle jeho vlastních slov - vedly kolegy k tomu, že z jeho notebooku odstranili klávesu se znaménkem plus, prý ji v podstatě vůbec nepotřebuje. Jenom fakt, že se jeho tvář objevi na televizní obrazovce, slibuje množství minimálně kontroverzních názorů.
V jedné z jeho posledních analýz polemizuje s obecně přijímaným názorem, že medvědí trh ve Spojených státech skončil a ekonomika se nyní nachází ve fázi cyklického oživení. Rozhodně nejde o jednoduchý úkol - hlavní akciové indexy jsou v USA o více jak 20% výše (měřeno od svého dna v polovině března tohoto roku) a hospodářské výsledky firem (alespoň ty zatím oznámené) nezklamaly. Jaké jsou tedy jeho argumenty ?
*
Masivní monetární a fiskální stimulus se může nakrásně minout účinkem.
Ve světle hrozby deflace a kolosálního zpomalení ekonomiky se americká administrativa vydala na cestu masivního fiskálního a monetárního stimulu. Za poslední dva roky snížil Alan Greenspan a "jeho" FED sazby o 550 bps - z předchozích 6.5% na stávající 1%. Prezident George Bush přidal dva daňové balíčky, které obrátily rozpočet Spojených států z přebytku ve výši 2.3% HDP v prvním kvartále roku 2000 do schodku 2.6% v prvním kvartále roku 2003. Podle všech učebnic makroekonomie by podobná kombinace měla vést k razantnímu cyklickému oživení. Základní předpoklad je, že se americká ekonomika nachází v klasickém hospodářském cyklu. Podle názoru S. Roache tomu tak není - Amerika je podle jeho názoru uprostřed velmi unikátního "post-bubble" ekonomického cyklu, který do značné míry zneplatňuje obvyklé ekonomické poučky. Ty jsou podle jeho názoru nefunkční hlavně díky tomu, že stále ještě neproběhla plná korekce excesů posledních 8 let.
*
Růst akciových trhů se odvíjí od tzv. "měkkých" indikátorů.
Podle názoru S. Roache se trhy fundamentálně mýlí ve svém názoru, že medvědí trh je u konce a ekonomika začíná zvedat hlavu. Z jednoho prostého důvodu - tento názor je založen na "měkkých" datech (očekávání), zatímco "tvrdá" data (empiricky doložená) nic takového nepotvrzují. Jako důkaz cituje především poměrně sledovaný indikátor "Purchasing manager index" - celkem je pro jeho publikování osloveno 770 subjektů, 400 v oblasti průmyslu a 370 v sektoru služeb. Podle údajů amerického statistického úřadu bylo v roce 1997 v U.S. 363,753 průmyslových podniků a cca 6 milionů nevýrobních firem. Vzorek respondentů pro oblast průmyslu je sice malý, ale statisticky akceptovatelný. V porovnání s tím pokrývá 370 nevýrobních firem pouhých 0.0001% celého spektra a to je žalostně málo. Nemluvě o tom, že indikátory mapující očekávání mouhou být v mnoha případech manipulované, často se jedná o "přání otcem myšlenky".
"Tvrdá" data oproti výše uvedeným mnoho důvodů k optimismu nedávají. Klasickým zástupcem jsou data o nezaměstnanosti - zde počet pracovních míst v nevýrobní sféře v červnu propadl o 30 tisíc (proti očekávání +10,000) a minulé měsíce byly revidovány směrem dolů. Celková míra nezaměstnanosti poskočila na 6.4% proti očekávaným 6.2%, stěží známka ekonomického oživení.
*
Výdaje a investice firem jsou stále na mizivé úrovni.
Příchozí data o kapitálových investicích firem jsou stále nepřesvědčivá. Nové objednávky zboží dlouhodobé spotřeby (mimo zbrojní systémy a letadla) v květnu propadly o 0.5% - druhý měsíční pokles po sobě. Nerezidenční stavební výroba poklesla v květnu podruhé za sebou a potřetí za poslední 4 měsíce. V podstatě jedinou oblastí, kde stále pokračuje spotřeba skoro v nezměněné výši jsou domácnosti. Jejich nákupní apetit je však podle ekonomů připisován spíše dramatickým slevám než znovunastartování nominálních nákupů.
Jak bylo řečeno výše, "medvědí" argument je poslední dobou velmi těžké obhájit. Ekonom kalibru Stephena Roache však bude stěží riskovat svůj profesní a osobní kredit tím, že by publikoval nepromyšlené závěry. Nadcházející sezóna hospodářských výsledků možná poskytne další vodítka.
Petr Žabža