Přestože česká měna v posledních týdnech spíše oslabuje, stále je kurz vůči euru mnohými považován za fundamentálně podhodnocený, silná měna potom podkopává ekonomický růst. Jedním z řešení tohoto problému je co možno nejrychlejší přijetí jednotné měny eura a opuštění koruny. "Argumenty ve prospěch pomalé cesty (přijetí eura) často pokulhávají ... Chování kurzu lze i nadále nejlépe popsat konceptem bubliny, tj. odtržeností od toků platební bilance ..." píše v dnešních Hospodářských novinách viceguvernér ČNB Oldřich Dědek.
Zastánci pomalého přijetí eura obvykle argumentují nutností splnit Maastrichtská kritéria, což by mohlo brzdit hospodářský růst. Kromě toho je výměna koruny za euro spojena se ztrátou jisté flexibility nástrojů hospodářské politiky. Dědek opírá svou kritiku těchto názorů o fakt, že žádné nástroje zatím nepomáhají zastavit ochabování výkonu naší ekonomiky, jež je vleku dění ve světě.
Koruna letos výrazně apreciovala nehledě na stav ekonomiky a to i přesto, že centrální banka podnikla řadu kroků proti posilování české měny (dohoda s vládou, snížení sazeb, intervenční obchody). Devizový kurz tak prohlubuje ekonomický trend místo aby zmírnil negativní vnější vlivy. Podle viceguvernéra je chování koruny kurzovou bublinou, jejímž rizikem je právě přestřelování rovnovážné úrovně, byť v neobvyklém apreciačním směru. Kurzové spekulace však mohou vyvolat i přestřelení opačným směrem v případě, že se nahromadí špatné zprávy. A nezdar v boji s korunou by mohl postupně podkopat důvěryhodnost monetární politiky.
Selhávají-li tržní síly, je kurzovým řešením fixace měny nebo rychlé přijetí eura. Brzký vstup do eurozóny by odstranil některá makroekonomická rizika, například "rozvratný pohyb kapitálu". Výhody přijetí eura převažují u vysoce otevřené české ekonomiky nad nevýhodami, a proto by měly "vybízet hospodářskou politiku k rychlému přijetí evropské jednotné měny", píše Dědek.
Oldřich Dědek, jenž je považován za jednoho ze silných zástupců přijetí eura, však podmiňuje přeměnu kurzového systému změnou fiskální politiky. Fixace koruny na euro je možná pouze v případě, že domácí úrokové sazby výrazně nepřevýší sazby v eurozóně, tedy aby intervence nebyly příliš drahé a spekulace na úrokový diferenciál nízké. Toho je možné dosáhnout za spolupráce střídmé fiskální politiky podporující nízkou inflaci - tzn. nastolit rozpočtovou sebekázeň a zbavit se potřeby zadlužování veřejných financí, resp. pohlížet na Maastrichtská kritéria jako na" rozumně nastavené parametry dlouhodobě udržitelného růstu".
(Hospodářské noviny)