Česká národní banka dnes zveřejnila zápisy z mimořádného jednání bankovní rady z 21. ledna a pravidelného jednání, jež se uskutečnilo 31. ledna. Zápisy z jednání bankovní rady jsou velmi užitečným nástrojem komunikace centrální banky s veřejností. ČNB tak odkrývá pokličku hrnce, v němž se "vaří" měnová politika. Na posledních dvou zasedáních se servírovalo snížení úrokových sazeb, přičemž menu mimořádného jednání obsahovalo navíc také devizové intervence.
Zápis z mimořádného jednání 21. ledna je stručný a jasný. Kurz koruny odmítl poslušnost, ač vláda a ČNB slíbily, že na devizový trh nepřijde v nejbližší době ani koruna z privatizace. ČNB se tedy rozhodla čelit útokem na všech křídlech, tj. intervencemi i snížením úrokových sazeb. Změna úrokových sazeb nebyla vynucena domácí hospodářskou situací, ta však nebránila využít sazeb v boji s devizovým kurzem. Hlasování bylo jednoznačné.
Zajímavější bylo hlasování a diskuse členů bankovní rady na druhém lednovém jednání bankovní rady. Díky aktuální situační zprávě a novým prognózám hospodářského růstu a inflace se o sazbách rozhodovalo komplexněji. Měnová sekce předložila bankovní radě nižší prognózy inflace v horizontu 12 až 18 měsíců, což by mělo implikovat uvolnění měnové politiky. Rizikem pro dosažení inflačního cíle jsou především rychlost oživení německé ekonomiky, silný kurz a podcenění pružnosti cen směrem dolů. Tyto argumenty přesvědčily tři z pěti přítomných členů bankovní rady.
ČNB také připouští, že podstřelení cílového koridoru v první polovině letošního roku je již patrně nevyhnutelné, neboť je mimo dosah ČNB zvrátit tento vývoj vzhledem k charakteru faktorů, jež k němu povedou. Jedná se totiž zejména o důsledek vývoje dovozních cen v loňském a letošním roce.
Pozornost však byla věnována také domácím ekonomickým faktorům. Podle ČNB by domácí agregátní poptávka měla letos vzrůst o 3-4% a v roce 2003 o 4-5%. Peněžní agregát M2, jež byl cílem měnové politiky před uvedením cílování inflace, roste stále rychleji než nominální hrubý domácí produkt. Rozpočtová politika nereflektuje současnou fázi hospodářského cyklu a reforma veřejných rozpočtů je stále v nedohlednu. Trh úvěrů se podle ČNB začíná vzpamatovávat. Domácí faktory tak představují spíše riziko postupného narůstání inflačních tlaků. Bylo by zajímavé, kdyby ČNB zveřejňovala své prognózy korigované inflace, případně cenového indexu obdobného námi vyvinuté Patria Core Inflation. Rok 2003 by měl navíc přinést oživení globálního hospodářského růstu, s čímž přichází riziko opětovného zvýšení cen surovin na světových trzích. Tyto argumenty přesvědčily pouze dva členy bankovní rady.
Ve prospěch snížení sazeb však hovořil index měnových podmínek. Tento index reflektuje jak vývoj směnného kurzu tak úroveň úrokových sazeb. Je logické, že rychlé zhodnocení koruny vůči euru i dolaru vedlo ke zpřísnění měnových podmínek. ČNB pak ve snaze korigovat tento vývoj snížila úrokové sazby. Problém je v tom, že úrokové sazby nejsou dokonalým substitutem kurzu. I zde platí pravidlo, že problémy se mají řešit tam, kde vznikají. Zatímco index měnových podmínek by zůstal nezměněn při současné apreciaci kurzu a snížení úrokových sazeb, mohlo by díky nízkým úrokovým sazbám a klesajícím dovozním cenám dojít k expanzi domácí poptávky. Pod tíhou silné koruny by však strádal vývoz. Důsledkem takové měnové politiky může být prohloubení vnější nerovnováhy a riziko domácích inflačních tlaků.
Bankovní radu na chvíli stmelil nepřítel v podobě kurzu. Na posledním jednání však byla bankovní rada opět rozdělena na dva tábory, stejně jako v prosinci, kdy hlasování dopadlo 4:3 ve prospěch nesnížení úrokových sazeb.
David Marek