Dnes začíná v Praze výroční zasedání MMF a Světové banky zveřejněním Světového hospodářského výhledu. Od dnešního dne bude probíhat řada doprovodných akcí, samotné zasedání MMF potom proběhne ve dnech 26.-28. září. O přípravách na toto zasedání slýcháme z médií téměř každý dne. Většina informací však ignoruje to, co MMF dělá a soustřeďuje se spíše na okolnosti provázející jeho zasedání. Jsme tedy podrobně informováni o tom, jak se policie připravuje na rozsáhlé demonstrace, které odpůrci globalizace slibují, a o penězích „utracených“ za rekonstrukci Kongresového paláce, méně však o tom, jak MMF funguje a co bude na programu výročního zasedání v Praze. Připravili jsme proto pro Vás stručný přehled o historii existence Mezinárodního měnového fondu a o jeho hlavních aktivitách.
MMF byl založen na konci roku 1945. Hlavním cílem této organizace je podpora mezinárodního obchodu a mezinárodní peněžní spolupráce a také snaha o stabilizaci měnových kurzů. MMF navíc napomáhá členským zemím při odstraňování deficitů platební bilance, které signalizují nerovnovážný vývoj dané ekonomiky.
Snaha o stabilizaci měnových kurzů byla spojena se vznikem Bretton-woodského systému, což byl systém pevných měnových kurzů. Každá členská země byla povinna udržovat měnový kurz ve fluktuačním pásmu +/- 1% od stanovené parity, která byla vyjádřena v amerických dolarech. Americký dolar byl sám v pevném kurzu směnitelný za zlato. Ke kolapsu Bretton-woodského systému došlo na začátku 70. let. Dolar byl dvakrát devalvován a v roce 1973 byl systém pevných měnových kurzů zrušen a nahrazen režimem volně plovoucích kurzů. Od té doby se MMF soustřeďuje na monitorování makroekonomického vývoje ve svých členských zemích. Dvakrát ročně vydává zprávu o stavu ekonomiky každé země a v případě nestability ekonomiky se MMF angažuje výrazněji, jak formou misí tak i stabilizačními půjčkami.
Činnost MMF bývá často kritizována a většina kritiků fondu vyčítá "neprůhlednost", "aroganci" a někdy také profesionální pochybení. Není sporu o tom, že MMF, stejně jako prakticky všechny soukromé i veřejné instituce, někdy neodhadne správně všechna rizika (příklad české ekonomiky v první polovině 90. let je klasickým příkladem přehnaného optimismu MMF). Jindy zase nevaruje dostatečně důrazně před hrozícími problémy (viz Thajsko v roce 1997 či naléhavé, ale neveřejné dopisy české vládě z roku 1996). Na některé vládní činitele, zvyklé na horlivé „pokyvovače“, mohou ekonomové z MMF působit arogantně, ale jejich práce je upozorňovat na problémy, ne chválit osvícené politiky.
Zosobněním všeho špatného byla pro mnoho ekonomů doporučení MMF pro Thajsko, Malajsii, Koreu a Indonésii v roce 1997. Je zajímavé, že ve všech těchto zemích (které se, pravda, řídily jen některými radami MMF) došlo k prudkému oživení a že třeba ekonomika Jižní Koreji rostla loni tempem přes 10%! Bohužel, to si již kritici MMF našli jiná témata…
Svoji činnost financuje MMF z příspěvků členských států. Příspěvky jsou stanoveny podle několika ekonomických ukazatelů (např. národního důchodu). Prostředky členským zemím jsou půjčovány v tzv. tranších po splnění podmínek stanovených fondem.
Česká republika patřila mezi zakládající členy MMF, v roce 1955 se však sama vzdala členství. Členy MMF jsme se stali opět v roce 1990.
(Monika procházková. Ondřej Schneider)