Jednou z hlavních příčin prvních bublin na akciových trzích byl nedostatek základní informovanosti investorů, neexistence jednotných způsobů záznamů a účtování, o ustálených a dobře odargumentovaných metodách oceňování ani nemluvě. Do jisté míry toto platilo ještě i během krize trhů na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století.
I díky těmto faktorům se i při ní jako přes kopírák opakovaly základní rysy vzniku tržní bubliny – vidina dosud nevídaných zítřků, odmítnutí historických zkušeností, kupování akcií na základě módních trendů a zadlužování se v honbě za vyššími zisky. Krize tohoto období (asi nejznámější ze všech) a její specifika oproti ostatním jsou poměrně známá. Ne tak známý je fakt, že až díky ní vzniká ve Spojených státech SEC. Ten měl od počátku fungovat jako prevence proti dalším tržním krachům, zejména tím, že bude provádět dozor nad chování firem. SEC v období po krizi skutečně významně přispěl k postupnému znovuobnovení důvěry v trh a k rozvoji „kultury akciového trhu“ ve Spojených státech. Tato pak byla jedním z hnacích motorů zvyšujících se investic, produkce a zaměření se na spotřebu.
Faktem ale bylo i to, že SEC může zpřístupnit investorům informace a zvýšit jejich kvalitu, ale nepřinutí je myslet. To se ukázalo již v 60. a 70. letech, kdy se opět začalo obchodovat s příliš odvážnými vizemi, či již jasnými nesmysly. Pro zajímavost - na trhu byla údajně nabízena i firma, která měla ve svém prospektu následující popis svého podnikání – „zavedení organických entit do lunárního ekosystému v zájmu podpory vyšší synergie; tento vítězný nový typ bude ustaven skrze využití pákového iniciátoru momenta“.
SEC se v té době snažil – např. požadoval, aby firmy jednoznačně indikovaly, jaká mají aktiva a nakolik jsou jejich aktivy pouze vize a plány. Býci se ale opět plácali po ramenech a kdo nebyl long, byl hlupák. Situace poměrně dlouho gradovala, zlom nastal v roce 1987, kdy SEC začal sérii vyšetřování zaměřených na insider trading. Nastal odliv peněz z akciového trhu do trhu dluhopisového, trochu paradoxně i do junk bondů. Ve chvíli nejsilnějších prodejů pak zkratoval vypořádací systém NYSE, což dále podpořilo paniku a další prodeje. Významný podíl na obnovení důvěry v trh pak bývá připisován Alanu Greenspanovi a jeho prevenčním opatřením proti insolventnosti komerčních a investičních bank.
I díky SEC byla po krizi 30. let výrazně zvýšena transparentnost trhu ve smyslu standardizování informací, informační otevřenosti, apod. V současné době se vede diskuse na téma, zda dokonce nemá příliš velké pravomoci, respektive, zda již není trochu přeregulováno. Tak či onak, ani vysoká transparentnost nestačí na zamezení vzniku bublin a následnému krachu. Pokud investoři nechtějí problém vidět, žádná komise jim nemůže pomoci.