Česká míra úspor domácností patří mezi ukazatele, které opakovaně přitahují pozornost. Od propuknutí covidu-19 dosahuje hodnot blízkých 20 %, což je zhruba dvojnásobek evropského průměru. Současně platí, že vývoj ukazatele během a po pandemii se u nás nápadně liší od trajektorie, pozorované v ostatních zemích Visegradské čtyřky. V Polsku a na Slovensku se na rozdíl od Česka míra úspor záhy vrátila na předpandemickou úroveň, zatímco v Maďarsku se začátkem covidu zdaleka tak silně nenarostla.
Kde leží příčiny odlišného chování českých domácností? Roli zde mohou hrát důvody historicko-kulturní. Češi mají tradičně tendenci reagovat na pocit ekonomického ohrožení redukcí spotřeby ve prospěch tvorby rezerv. Posilovat rezervy i v těžších časech nám usnadňuje i naše relativně vysoká životní úroveň. Třetí argument má cykličtější povahu: v rychle rostoucích ekonomikách, jako je polská, hledí domácnosti do budoucna s větší důvěrou, a díky tomu i snáze utrácejí, než v ekonomikách sunoucích se vpřed šnečím tempem.
Proč tedy české domácnosti, když cítí potřebu udržovat vysoké rezervy, své finanční přebytky alespoň více neinvestují? Dílem určitě proto, že finanční gramotnost stále není tak vysoká, jak by měla být. Patrně ale i proto, že nabídka bezpečných, dostupných a transparentních investičních produktů pro domácnosti dlouho nebyla dostatečně široká. Dobrou zprávou a příslibem do budoucna je, že v tomto ohledu se situace viditelně zlepšuje.
Zmínky o relativně vysoké míře úspor českých domácností občas budí dojem, že její pokles by mohl citelně prospět domácímu ekonomickému růstu, který se vláda chystá akcelerovat mimo jiné investicemi na dluh. Kdo však dokáže spočítat, v jakém poměru by domácnosti za rozpuštěné úspory nakupovaly domácí a zahraniční statky? V druhém případě by byl pozitivní dopad na český HDP slabší. A tušíme, jaké konzervativní prorůstové investice by měl masivní objem prostředků uvolněných z bankovních účtů domácností financovat v situaci, kdy může být podobný úkol výzvou i pro profesionály institucí, které vklady domácností spravují?
Nezanedbatelná část úspor českých domácností může být v budoucnu využita ku prospěchu rozvoje české ekonomiky lépe, než je tomu dnes. Aby k tomu však mohlo dojít, je nejprve nutné vytvořit bezpečné a stimulující prostředí, v němž tento strukturální manévr bude všem zúčastněným dávat smysl.
TRHY
Koruna
Česká koruna se na začátku týdne drží v blízkosti hranice 24,30 EUR/CZK a vyčkává na nové impulsy ze zahraničí. Pozornost domácího trhu se přitom v závěru týdne stočí k předběžnému odhadu HDP za třetí čtvrtletí. Očekáváme, že česká ekonomika vzroste o 0,5 % mezikvartálně a o 1,6 % meziročně, což by potvrdilo pokračující, byť jen pozvolné oživení hospodářské aktivity.
Hlavní pozornost finančních trhů však bude směřovat k nadcházejícím zasedáním Fedu a ECB. Pokud nedojde k výraznějšímu nárůstu averze k riziku, měla by si koruna vůči euru udržet relativně stabilní pozici. Krátkodobě tak zůstává pravděpodobný pohyb kurzu v blízkosti současných úrovní.
Eurodolar
Euro si na konci minulého týdne v souvislosti s Francií dvakrát oddechlo, když nejprve v pátek večer ponechala agentura Moody’s francouzský rating (Aa3) překvapivě beze změny a pak se o víkendu ukázalo, že protesty v Paříži a jiných městech již nebyly tak násilné jako v předchozích dnech.
Francouzské vládní dluhopisy, a spolu s nimi i euro, by na počátku týdne mohly část ztrát korigovat, byť situace ve Francii není ani zdaleka vyřešena (na 31. října jsou plánované další protesty a na 5. listopadu pak generální stávka). Nicméně, než francouzská fiskální situace znovu začne generovat averzi k riziku uvnitř eurozóny, může se (tento týden) eurodolar věnovat i jiným velmi důležitým událostem, zejména zasedání Fedu a ECB.