Nejvyšší soud zveřejnil vítané rozhodnutí. Smlouvy, podle nichž má firma disponovat s majetkem, jehož hodnota přesahuje třetinu vlastního kapitálu, jsou platné i účinné, i když s nimi nevyslovila souhlas dozorčí rada. I tak by si ale management firem měl dát na takovou situaci pozor.
Načasování soudních rozhodnutí dokáže být někdy vtipné. Ukázalo se to v případě Vrchního soudu (VS) v Praze a Nejvyššího soudu (NS) v Brně. Jejich verdikty v identické právní otázce, vydané letos v dubnu v rozmezí jednoho dne od sebe, byly naprosto opačné. Důležitější je ale pohled NS, protože jde o nejvyšší soudní instanci v Česku, jejíž právní názory jsou pro ostatní soudy závazné.
O co šlo: obchodní zákoník stanoví v §193 odst. 2, že k uzavření smlouvy, na jejímž základě má společnost nabýt nebo zcizit majetek, přesahuje-li hodnota nabývaného nebo zcizovaného majetku v průběhu jednoho účetního období jednu třetinu vlastního kapitálu (podle poslední řádné účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky), se vyžaduje souhlas dozorčí rady. Případně valné hromady, pokud společnost vydala kótované (registrované) účastnické cenné papíry. Pravidlo v obchodním zákoníku existuje více než deset let.
V praxi ho ale ne vždy společnosti dodržují, jak se letos před zmíněnými soudy potvrdilo. Vrchní soud i Nejvyšší soud rozhodovaly o fakticky odlišných případech, v nichž figurovaly jiné firmy. Otázka však byla stejná – jaký dopad má absence souhlasu dozorčí rady firmy na platnost uzavřené smlouvy, pokud hodnota majetku, s nímž se disponuje, přesahuje třetinu základního kapitálu.
Vrchní soud v Praze, který rozhodoval o odvolání jedné ze společností, se přiklonil k názoru instančně podřízeného soudu, že smyslem pravidla je chránit majetek společnosti „před svévolnými zásahy představenstva, které by mohly společnost poškodit“. Konečným výsledkem bylo přitakání, že chybějící souhlas dozorčí rady se smlouvou způsobuje absolutní neplatnost takové smlouvy.
Jak poznat výši vlastního kapitálu protistrany?
Nejvyšší soud se ale k věci postavil úplně jinak. Uvedené pravidlo podle něho neřeší tzv. konflikt zájmů (když je zájem člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy společnosti) ani situaci, kdy je smluvním partnerem firmy osoba se společností spjatá. A nejde ani o případ, kdy může smluvní partner jednoduše poznat, že smlouva, kterou se chystá uzavřít, podléhá u jeho protějšku souhlasu dozorčí rady, jako je tomu například u vnitřního obchodování podle § 196a obchodního zákoníku. Ve všech těchto případech smlouva bez souhlasu dalšího orgánu společnosti neplatná je.
Právě třetí argument – o nemožnosti smluvního partnera poznat, že smlouvu musí v konkrétním případě schvalovat dozorčí rada – je klíčový. „I když totiž akciová společnost zveřejňuje řádnou účetní závěrku jejím uložením do sbírky listin obchodního rejstříku, je povinna tak učinit až po jejím ověření auditorem a po schválení valnou hromadou, a to ve lhůtě do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek (…),“ uvedli soudci v rozhodnutí. Pokud k uzavření smlouvy dojde ještě předtím, než je účetní závěrka zveřejněna, smluvní strana nemá šanci poznat, jaký je aktuálně vlastní kapitál protistrany a tedy ani to, zda smlouva souhlasu dozorčí rady podléhá. V této situaci by závěr, že uzavřená smlouva nemá kvůli absenci souhlasu dozorčí rady žádné účinky, popíral princip právní jistoty a rozumné uspořádání vztahů. Taková smlouva proto platná i účinná je, a to i tehdy, když s jejím uzavřením dozorčí rada souhlas nevyslovila.
Společnosti, které uzavřely smlouvu, jež byla s uvedeným ustanovením v rozporu, proto mohou být relativně v klidu. Taková smlouva neplatná ani neúčinná nebude, a to ani zpětně. Neznamená to ale, že problémy nemohou vůbec nastat. Při chybějícím souhlasu dozorčí rady tam, kde ho zákon vyžaduje, mohou mít totiž členové představenstva problém s porušením péče řádného hospodáře.