Vedete-li u soudu obchodní spor, pamatujte na to, že zákon dovoluje předložit relevantní argumenty a důkazy jen v omezeném čase. Pokud budete vyčkávat s pocitem, jak svou mazaností zaskočíte protistranu, může se snadno stát, že soud k vaší dodatečné argumentaci vůbec nepřihlédne.
V obchodním sporu u soudu hraje významnou roli procesní taktika. Je třeba zvážit, jaké argumenty a důkazy předložit a v jaký moment. Může se například stát, že určitým důkazem chce jedna strana druhou překvapit. Nebo může nějaký důkaz působit dvojsečně a strana, která jej zvažuje předložit, vyčkává, zda bude tento krok na místě.
Taktizovat ale účastníci řízení nemohou donekonečna. Podstatně je v tom omezuje občanský soudní řád, podle něhož je možné (až na výjimky) uvádět skutečnosti rozhodné pro danou věc a navrhovat k nim důkazy pouze do konce prvního jednání ve věci. K později dodaným skutečnostem a důkazům nebude soud přihlížet. To znamená, že důležité informace si není možné schovat nejen do odvolacího řízení, ale ani na pozdější fáze řízení v první instanci.
Méně není více
Právníci tuto věc znají jako takzvanou zásadu koncentrace. Pořád ještě jde o relativní novinku, která zatím není v soudní praxi důkladně zažita. Proto je na místě opatrnost. Účastníci řízení by měli raději uvést už na začátku víc skutkových tvrzení a důkazů a netaktizovat v tom směru, že je předloží jako reakci na podání protistrany. Soud by je pak vůbec nemusel vzít v potaz, čímž by se účastník sám mohl obrat o argumenty, které mohly spor zvrátit v jeho prospěch.
Jako příklad lze uvést následující situaci. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení podle smlouvy, kterou spolu uzavřeli. Žalovaný má za to, že uzavřená smlouva je neplatná, a že by soud měl proto žalobu zamítnout. Aby žalovaný žalobce překvapil, nechá si příslušné argumenty a důkazy až na závěr řízení soudu v první instanci. Jenže to už bude mít smůlu, důkazy mu k ničemu nebudou.
Je dobré pamatovat i na to, že soud bude rozhodovat pouze o skutečnostech a důkazech, které mu účastníci předloží. Sám ze své iniciativy žádné důkazy (opět až na výjimky) nevyhledává. I to má svou logiku: Obchodní spor je obvykle výsledkem obchodního vztahu, který se vyvíjel delší dobu. Podnikatel, jehož se pře týká, u ní byl od počátku a ví o ní vše (tj. obsah jednání, korespondence, telefonátů apod.) Soud takové znalosti nemá a těžko je mít může. To, aby soudu srozumitelně a včas sdělili, co považují za relevantní a jaké k tomu mají důkazy, se proto čeká především od účastníků.