Všechny názvy cigaret budou navíc uvedeny jednotným písmem. Součástí obalu bude výrazné varování týkající se zdravotní škodlivosti kouření doplněné o grafické zobrazení jeho negativních následků na lidské tělo.

Výrobci tabákových výrobků u soudu neuspěli s argumentací, že zákon zasahuje do jejich práva na ochranu duševního vlastnictví, když jim brání v jeho výkonu. Argumenty, jimiž soudci své rozhodnutí podepřeli, nebyly zatím zveřejněny. Dá se ale předpokládat odůvodnění přibližně v tom smyslu, že

práva na ochranu duševního vlastnictví mají zabránit třetím subjektům, aby do něho zasahovaly, ale současně v žádném případě negarantují svůj výkon jako takový. Obdobně jako třeba v situaci, kdy zápisem do rejstříku získává sice vlastník ochranné známky výlučné právo tuto známku používat, avšak současně je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a jeho užívání je v souladu s právem.

Výrobci cigaret svůj boj ovšem nevzdávají a záležitostí se bude zabývat i Světová obchodní organizace (WTO), u níž tabákové firmy argumentují, že zákon je v rozporu s mezinárodními úmluvami, jako například s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), kterou Česko také ratifikovalo. Spor se tak bude ještě řešit před příslušným orgánem WTO.

Generace bez cigaret

Austrálie je jednou ze zemí s nejnižším počtem kuřáků na světě (okolo 15%). Přesto si australská vláda od zákona slibuje, že počet milovníků nikotinu sníží o dalších 5 procent. Je očividné, že Austrálie myslí svůj boj se závislostí na cigaretách skutečně vážně. Plán na obecné desetiprocentní zastoupení kuřáků v populaci navíc bledne ve srovnání s ambiciózním cílem v australském státě Tasmánie, kde je z celé země počet kuřáků nejvyšší. V Tasmánii by totiž měl být navždy zakázán prodej tabákových výrobků lidem narozeným po roce 2000. Novelu příslušného zákona již schválila horní komora tasmánského parlamentu. Cílem této iniciativy je vytvořit první generaci nekuřáků.

V České republice pro srovnání kouří 30 procent lidí nad 15 let, mezi mladými od 15 do 18 let až 40 procent. Tabák podle odhadů způsobuje ročně 18 tisíc předčasných úmrtí, tedy v průměru asi 50 denně. Na rozdíl od Austrálie se ale nedá říci, že by Česko bylo ve snižování počtu kuřáků přehnaně aktivní. Česká republika jako poslední člen EU ratifikovala po osmi letech odkladů úmluvu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, která vstoupila v platnost v minulých dnech. Úmluva přitom již platí ve 173 zemích světa a v EU.

Další právní omezení podnikání v tabákovém průmyslu jsou zřejmě na cestě i v EU, byť ve srovnání s Austrálií jsou chystané restrikce mírnější. V rámci EU zavádí ČR protikuřácká opatření mezi posledními a obvykle jsou české předpisy vůči tabákovému průmyslu mírnější. Například daň z cigaret máme stále na nejnižší úrovni, kterou EU umožňuje.

V tuto chvíli je proto ryze teoretickou otázkou, jak by se k případnému absolutnímu zákazu reklamy na cigaretových krabičkách postavily české soudy. Dá se však odhadnout, že by se stejně jako v australském případě zvedla velká vlna nevole a výrobci tabákových výrobků by se v soudní bitvě vyzbrojili dosavadními zkušenostmi ze všech jurisdikcí světa. Pokud by takové další omezení vyplývalo z evropských předpisů, bude nakonec pro celou Unii rozhodující názor Evropského soudního dvora.

Uvidíme, zda a jak intenzivně bude trend zpřísňování protikuřácké legislativy pokračovat. Osobně doufám, že se najdou další státy, které se nechají Austrálií inspirovat a budou ji v přijímání prokazatelně efektivních restriktivních opatření následovat.